Před týdnem zemřel Paul Newman. Já vím, že mám psát sloupek, a ne nekrolog, ale když vám umře idol, máte potřebu truchlit a dát mu sbohem. Paul Newman mě fascinoval, protože v životě, a často i na plátně, zosobňoval typ kladného hrdiny, a přesto mi byl sympatický. (Obvykle mám slabost pro padouchy.) A taky se mi moc líbil, i když mě „kluci s modrejma očima“ vůbec neberou. A navíc hrál v mých oblíbených filmech. V posledních dnech se pietně zmiňovaly hlavně jeho role Frajera Lukea, Butche Cassidyho nebo Henryho Gondorffa z Podrazu, ale u mě vede boxer Rocky Graziano v Někdo tam nahoře mě má rád. A vždycky jsem si říkala, že by byl výborný představitel Corta Maltese, kdyby ho chtěl někdo zfilmovat.
Corto je syn andaluské cikánky, a tak to není chlápek s „nejmodřejšíma očima“, jenže on stejně pořád nosí námořnickou čepici naraženou až na nose. A jeho otec byl anglický námořník z Cornwallu, takže proč ne? Nevím, kolik čtenářů LN tuší, o kom teď mluvím. Komiksoví fandové snad ano. Flegmatický dobrodruh Corto Maltese je legendární hrdina příběhů, jejichž autorem je Hugo Pratt (1927-1995), troufám si říct: nejslavnější italský autor komiksů. (Prattovým velkým obdivovatelem je mj. Frank Miller, tvůrce Sin City.) Pratt je kreslíř úsporného, jednoduchého stylu, mistr zkratky a zároveň se projevuje jako puntičkář se smyslem pro detail, pokud jde o dobové reálie. Stejně „náznakový“ je i jeho jazyk. Čtenář si musí mnohé domýšlet a sám interpretovat nejednoznačná sdělení. Z toho plyne, že Corto Maltese je lahůdka i pro překladatele. Tenhle komiks nestaví na násilí ani erotice (přitom o milenky Corto nemá nouzi), na akčních scénách či zázracích vědy a techniky. Hugo Pratt staromilsky buduje své rozmáchlé vyprávění na kořenech evropské epiky, své postavy vybavil plastickou psychologií, vnitřním životem.
Příběhy Corta Maltese začaly vycházet na konci šedesátých let, ale odehrávají se plus minus o půl století dříve. Corto se narodil na Maltě v roce 1887. Jeho dobrodružství začínají na počátku minulého století a naposledy se s ním setkáváme v době španělské občanské války. Poté zmizí, podle Pratta ve světě přestalo být pro hrdiny jako on místo. Účastní se rusko-japonské války, první světové války, VŘSR a na svých cestách po všech kontinentech se setkává s řadou historických osobností: Jackem Londonem, Hermanem Hessem, Stalinem, Butchem Cassidym, Johnem Reedem
Mezi stálé přátele maltského námořníka patří i jeden Čech, profesor z pražské univerzity, opilec Jeremiah Steiner. (Často si říkám, kam ti autoři na jména fiktivních Čechů chodí? Český manžel Ingrid Bergmanové v Casablance se zase jmenuje Viktor Laszlo.) Ale moje nejoblíbenější postava, samozřejmě kromě cynického romantika Corta, je afarský bojovník Cush. V díle nazvaném Ve jménu milostiplného a soucitného Alláha zachrání Cortovi život. Ten mu děkuje, ale Cush odvětí: „Na tvém životě mi nezáleží. Zabil jsem toho Turka, protože era mio piacere farlo.“ A to je třeba jedna z těch nejednoznačných Prattových vět. Můžeme ji sice přeložit ve smyslu: „Bylo mi potěšením to udělat“, ale myslím, že tím bychom Cushovi vnucovali zdvořilostní frázi, která se nehodí k jeho mentalitě. Cush chce podle mě říct: „Zabil jsem Turka pro svoje potěšení, a s tebou to vůbec nesouvisí.“ Hned o kus dál taky Corto smeč vrací, když zarputilému Cushovi přikazuje: „Ty teď uděláš, co jsem ti řekl, a bude to tvoje potěšení“
Takže se prosím nezlobte, že dnešní sloupek není tolik o překladu. Napsala jsem ho pro svoje potěšení.
***
Corto Maltese ve španělské občanské válce zmizí. Podle jeho autora ve světě přestalo být pro hrdiny jako on místo.
O autorovi| Alice Flemrová, překladatelka
