Válečný velkofilm Václava Marhoula je inspirovaný působením Československého pěšího praporu 11 - Východního, který na podzim roku 1941 pomáhal bránit poslední Spojenci ovládaný strategický přístav na severu Libye před německými a italskými jednotkami. Zároveň čerpá z románu Rudý odznak odvahy, který se odehrává během války Severu proti Jihu. Je to podobná kombinace jako u Coppolovy Apokalypsy: cílem není ani tak oslavit konkrétní události a postavy jako spíš poukázat na obecné aspekty války jako takové a na její dopad na bezejmenné účastníky.
Tobruk se drží jen velmi volné dějové linie. Dva dobrovolníci se přidávají k československé jednotce ve výhni egyptské pouště. Následuje výcvik, nuda v týlu, přesun na frontu, první akce, epizoda s dezercí, konflikty s vyššími šaržemi...
Film působí dramaturgicky trochu nedotaženě: místy se mění v pouhý sled výjevů. To však může být daň za krácení do finálního tvaru. S výjimkou dezertérské historky nikde nic nepřečnívá, vše hraje pro celek. Na první pohled patrným triumfem je naopak k dokonalosti dotažená formální stránka, což u tuzemských filmů pořád ještě není samozřejmostí. Tobruk v tomto ohledu může konkurovat americkým kolegům: ve velkorysých bitevních scénách se na munici evidentně nešetřilo a triky reálné i digitální (například pouštní bouře) vypadají bezchybně. Úchvatná je zvuková stopa, v níž lze rozeznat každou štěkající hlaveň, každý dopadající kámen.
Jak natočit nudu Hlavní kvality snímku jsou nicméně skrytější. Za prvé, Tobruk působí naprosto autenticky. Všechno od špíny a zaschlé krve na tvářích vojáků přes jejich unavené oči až po výstroj a výzbroj nese pečeť precizní přípravy. Jestli někdo pochyboval o Marhoulově rozhodnutí prohnat herce armádním výcvikem a natáčet v pouštní izolaci, tady má důkaz jeho správnosti.
Tobruk dále vyniká úsporným, utlumeným vypravěčstvím, což je od režiséra, jenž má za sebou pouze noir pastiš Mazaný Filip, příjemné překvapení. Natočit například nudu na hlídané kótě tak, aby nenudila i diváka, totiž vyžaduje zručnou ruku. Sekvence, v níž se ospalé pouštní odpoledne zlomí v první krvavé seznámení s válkou, svou nemluvnou lakoničností patří k nejlepším v celém filmu.
Chválit se dá na mnoho stran: povedla se orientální hudba, záměrně málo známí herci podávají výtečný kolektivní výkon, našlo se místo i na jemný humor (například v podobě zpívání lidovky Travička zelená uprostřed pouště)... Snad jen postava sadistického desátníka Koháka působí příliš schematicky.
Co je však nejdůležitější - Marhoulovi se podařilo vyprávět o hrdinství bez státotvorného patosu Tmavomodrého světa i bez čecháčkovského relativizování Musíme si pomáhat. Staví v Tobruku diváka před srozumitelný mravní konflikt, aniž by ho zároveň mlátil poselstvím po hlavě. Nabízí film, na který můžeme být hrdí.
***
HODNOCENÍ LN **** Tobruk ČR 2008 Scénář: Václav Marhoul Režie: Václav Marhoul Kamera: Vladimír Smutný Hudba: Richard Horowitz,Sussan Deyhimová Hrají: Jan Meduna, Petr Vaněk, Robert Nebřenský, Kryštof Rímský, Martin Nahálka, Michal Novotný a další Distribuce v ČR: Bioscop Premiéra: 11. 9. 2008
