Nemocný národ
Dobrý den, přestože žiji půl života v jiném než českém světě, vadí mi snad nejvíce na velké většině českého obyvatelstva jeho černobílé vidění světa, falešná tolerance k Vámi popisované neblahé minulosti národa, stejně jako dokonale vyvinutá schopnost (společná s ruským národem) tuto minulost přikrášlovat. Naprostá neochota být s touto částí vlastní, neblahé minulosti už jen konfrontován – neřkuli se jí hlouběji zabývat.
Samozřejmě zde hraje roli i všeobecná netečnost a lhostejnost velké části národa. Lhostejnost vůči všemu, co se mne přímo nedotýká či co mě přímo neohrožuje. Žil a pracoval jsem dlouhou dobu i v Německu a mohu jen potvrdit, že se německý národ (hlavně v bývalé západní části země) daleko více a poctivěji již po dlouhá desetiletí snaží vypořádat se se svou minulostí – minimálně ji vzít jako fakt plně na vědomí. A tak mohu jen citovat slova skvělé spisovatelky Radky Denemarkové o tom, že český národ je nemocným národem.
Což by samo o sobě nebylo ani tak zlé jako skutečnost, že se uzdravit nechce!
Jan Vaněk, Lucemburk
Příběh otce
Dobrý den, šestého května 1945 byl můj otec zatčen, odvlečen spolu s desítkami spoluobčanů do školy Na Pražačce, tam v trýznivých podmínkách internován a posléze tlupou pubertálních a fanatických příslušníků SS postaven před popravčí četu (samozřejmě žádný soud se nekonal). Shodou náhod se tam strhnul zmatek a desítka zajatců začala utíkat. Spustili na ně ze všech stran střelbu a většinu při útěku zabili. Můj otec byl možná jediný, kdo to přežil. Dodnes jsou ve zdech domů díry po kulkách. Když jsem za pět let začal Na Pražačku chodit do školy, byla cesta lemována mnoha kříži na místech, kde byli ti nešťastníci zavražděni. Kříže tam už dávno nejsou.
Ti zavraždění by si je ale zasloužili – zrovna tak jako Němci, o kterých píšete.
Oldřich Adamec, Praha-Žižkov
Jeďte do Osvětimi
Milý pane Geberte, co si myslím o Vašem příspěvku Hroby kolem nás, přesně vystihuje komentář Daniela Kaisera, který vyšel v Lidových novinách o dva dny dříve pod titulem Stokrát rozbité tabu není tabu (LN 25. 8.). Nemám, co bych k tomu víc dodal. Vám bych doporučil udělat si zájezd do polské Osvětimi a navštívit vyhlazovací tábor Birkenau. Předpokládám, že po této akci se Váš pohled na dění v bezprostředně poválečném období výrazně změní.
Jen v uvedeném Birkenau poslali do plynu přes sto padesát tisíc československých státních občanů.
Občanů, kteří byli zcela nevinní.
Z mé reakce v žádném případě nevyplývá, že zabití Němců u Jihlavy nemá být považováno za vraždu. Pokud nejde o obranu, jde o vraždu vždy, ať je pachatelem Němec, nebo Čech.
Pavel Chvíla, učitel německého jazyka
Oportunisté!
Vážený pane Geberte, díky za Váš článek.
Ani se nedivím chování některých tzv. „politiků“-oportunistů (Zahradil, Bobošíková, John, Zeman, Filip a mnozí další), kteří využívají těch nejnižších lidských vlastností, jako je vypjatý nacionalismus, respektive šovinismus.
V případě Zahradila je toto prezentováno dokonce na evropské úrovni! Odpouštět umí jen jedinec či národ veliký duchem. My jsme bohužel stále malí, maličcí, a to ve všech směrech!
