Neděle 14. července 2024, svátek má Karolína
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Hrome, to musel být výstřih

Česko

STŘELNICE

Kamarádka žijící skoro třicet let ve Vídni mi vyprávěla o studijním problému svého syna. Za téma seminární práce na univerzitní politologii si vybral Miladu Horákovou, ale jeho profesor se k elaborátu vyjádřil suše: Chtělo by to něčím vyvážit – třeba pasáží o mccarthismu v Americe. Myslíte, že je to dobrá historka, ukazující dekadenci blahobytné západní Evropy? Ne tak docela.

V Národním památníku v Praze běží výstava Nepřemožená Milada Horáková. Expozice ukazuje americký komiks z roku 1951, který po popravě první ženy v politických procesech vydal Národní výbor pro Svobodnou Evropu. Je nepochybně zajímavé vědět, jak události za železnou oponou vnímali Američané. Jenže ta expozice na Vítkově – jak se píše v její webové prezentaci – nepřipomíná jen život a osud Horákové, ale zachycuje i reflexi politických procesů v USA té doby. Jak že to říkal ten vídeňský profesor? V Domažlicích uvažují, zda znovu vztyčit komunistickou sochu pohraničníka se psem, která od revoluce leží v garáži technických služeb. Rozhodnutí teď sice odložili až po obecních volbách, ale marná sláva, v anketách je většina obyvatel pro návrat díla z roku 1965. Co vůbec zosobňuje tzv. Golem na podstavci od Jana Kaplického? Totalitní hony na uprchlíky? Nebo snad i chodskou tradici strážců hranic se psem?

Esteticky vzato je to prašť jako uhoď. Komunistický vlčák na Kaplického soklu jako by z oka vypadl psisku ze sousoší Jana Sladkého Koziny (1895) nad nedalekým Újezdem. A místním se líbí: „Golem k tomuto místu patřil, žádné emoce ve mně nevyvolává,“ píše na diskusním webu Štěpánka Sladká. Nepromlouvá jejím hlasem sám Sladký-Kozina? Michael Kocáb, bojující proti návratu komunistické sochy, to bude mít těžké.

Indexy štěstí se publikují hlavně proto, aby ukázaly, že pocit štěstí nesouvisí s bezduchým hrubým domácím produktem (HDP). Bhútán se svým hrubým národním štěstím (HNŠ) je dáván za vzor. Nyní se ovšem tématu štěstí chopili výzkumníci z Gallupova ústavu a došli k méně idealistickému závěru: nejšťastnější společnosti jsou zkrátka ty nejbohatší, a sice v pořadí Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Holandsko... To pořadí odpovídá podílu lidí, kteří jsou spokojeni se svým životem jako celkem.

Gallup ale položil i druhou otázku, řekněme aktuálnější: Jak jste spokojeni s předchozím dnem? Cítili jste se odpočatí, respektovaní, netrápení bolestí, intelektuálně zapojení? Tady už je pořadí jiné: Panama, Paraguay, Island, Indonésie, Kostarika, Namibie... Takže hledáte-li každodenní štěstí, vyrazte do Latinské Ameriky. Pro úplnost dodejme, že v seznamu 155 hodnocených zemí se Bhútán nevyskytl. Že by si to s ním Gallup nechtěl rozházet? Hluboké znepokojení je něco více než jen vyjádření pocitu, je to diplomatický terminus technicus. Hluboké znepokojení vyjadřuje EU, když Rusko zastaví zemní plyn. Hluboké znepokojení vyjadřuje Rada bezpečnosti OSN, když Severní Korea provede jaderný test. Jak k tomu výrazu diplomaté přišli? Možná tak, jak se o přísném dress codexu ministra Drobila a jedné pracovnici vyjádřil dlouholetý zaměstnanec úřadu životního prostředí Daniel Vondrouš: „Nosila tak hluboký výstřih, že tím znepokojovala účastníky ministerských porad.“ Takže až zase uslyšíte o hlubokém znepokojení někoho nad něčím, můžete si říci: Hrome, to musel být výstřih!

Autor: