Munzar je samozřejmě báječný vypravěč, který má dar vyvolávat obrazy minulosti, s nimi i nevtíravě nabídnout posluchači své životní krédo, promluvit o svých láskách, touhách i smutcích. Humor tu nechybí, ale nejsou to žádné rozjívené historky z natáčení, ale pokus ohlédnout se za minulostí s vědoucím nadhledem. Munzarovy vzpomínky na přítele Hrubína přinášejí vedle komických momentů i zvláštní poetickou atmosféru, která je úplně v řádu básníkova díla. Když vypráví o společně strávených dnech, kdy oba leželi na kamenech u řeky, o letním tichu, o klukovském čtení na půdě vyhřáté sluncem, o petrolejce, kterou matka stavěla stůl, obrazy z paměti vystupují a stávají se znovu živou skutečností.
Slovo básníkovo v jeho podání je zastavení uprostřed rozeřvaného dneška, má noblesu i chlapskou razanci. Pokud jde o umělecký přednes, Munzar je právoplatným dědicem skvělé generace svých předchůdců v Národním divadle. Jeho projev je neokázalý, niterný. Sleduje básníkovu myšlenku, aniž by ji utápěl v okouzlení z vlastní hlasu, jak to někteří herci tak rádi dělávají. Jeho přednes Černé denice je tak osobním procítěním tématu, že přirozeně vyvolává dojetí nad tím, co se nikdy nemůže vrátit. Co víc by si mohl básník pro své verše přát.
PREMIÉRY Šauoch Ibrahim: Jidáš Iškariotský, zrádce Jihočeské divadlo, České Budějovice, dnes Roark Bradford, Langston Hughes, Pavel Vašíček: Královský poker Divadlo Alfa, Plzeň, zítra Oliver Kluck: Princip chaos Divadelní soubor LETÍ, Praha, zítra
