Před pár lety kdosi prohlásil, že Češi by si zasloužili za prezidenta Přemka Podlahu. Měřeno tímto metrem, zaslouží si i to, co jim předvedla Česká televize uplynulou sobotu. Už dlouho nebylo k vidění něco tak úděsného jako rozdělování Cen TýTý. Nejen formou, ale i obsahem – televize sama sobě rozdá ceny, pochválí se za všechny nesmysly, které vyrobí, a předvede plejádu obnošených umělců. My, její nevolníci-poplatníci si to ještě financujeme. A další týdny budeme v televizi poslouchat, že se nám děkuje za hlasy. Vypnout obrazovku nic neřeší. Proč se třeba dává cena Jolaně Voldánové? Za to, že hezky čte zprávy (a pěkně tancuje)? To je přece něco tak absurdního a divím se, že naši mladí rozhněvaní muži (Drábek, Kolečko a spol.), kteří píší divadelní hry, ještě toto téma nezpracovali.
S tím vším jde ruku v ruce totální matení pojmů. Kvalitní dramatická umělkyně Hana Maciuchová je vynesena na Olymp díky tomu, že se pravidelně objevuje na obrazovce v jedné ze seriálových slátanin. Ale to, že celý život hraje divadlo a je přední členkou Divadla na Vinohradech, je rázem podružné. Proč se pak divit tomu, že jiní významní herci jsou nakonec váženi jen podle toho, v jaké televizní jalovosti se ocitli. A tak nedávno zesnulý Václav Mareš má jako nejvýznamnější bod nekrologu Dědeček z Ulice, Josef Karlík zase Dědečka z Jak vytrhnout velrybě stoličku a režisér Pavel Háša byl jen manžel Květy Fialové.
Pro koho jen televize ty své hrůzné večírky vysílá? Pro starší generaci? Nevěřím, být starý přece ještě neznamená totální zblbnutí.
