Víc než půl století od prvního vydání překladu Františka Gella (Práce 1953), jenž pak v nových a nových reedicích vycházel až donedávna (naposledy Toužimský a Moravec 2004), vydává nakladatelství Albatros Dobrodružství Huckleberryho Finna v podařeném novém překladu Jany Mertinové a se svěžími ilustracemi Lucie Raškové. Překládat tento román Marka Twaina, jeden z nejvýznamnějších v americké literatuře 19. století, opravdu není snadné - Huck jej vypráví jazykem pologramotného tuláka té doby, spolu s ním pluje na voru po Mississippi Jim, který zas mluví černošským dialektem, oba podvodníci král a vévoda přecházejí z hovorového jazyka do teatrálně vzletných projevů. S tím vším se překladatelka vyrovnala opravdu se ctí. Aniž by ubírala cokoli originálu, převádí dílo do hovorové mluvy dnešní doby. V poznámce na závěr uvádí, že největším oříškem pro ni bylo vymýšlet české ekvivalenty k Huckovým zkomoleninám (např. šlafinet, Don Kvikot), jimiž je dílo vyšperkované.
Huckleberry Finn je četba pro děti poněkud náročnější. Zřejmě proto, že jde o literaturu jiného kalibru než Tom Sawyer. Twain ji záměrně píše v poněkud jiné poloze a je určena spíše dospělým. Možná tu chtěl vyjádřit své rozčarování z vývoje společnosti. S tím, jak se bezstarostný, téměř idylický pobyt Hucka a Jima na voru po každém přistáním u „civilizovaných“ břehů postupně hroutí, chtěl Twain naznačit, jak se sen o svobodě vytrácí v překotně industrializované Americe 19. století.
***
Dobrodružství Huckleberryho Finna
Mark Twain Přeložila Jana Mertinová. Ilustrace Lucie Rašková. Doslov Jan Čáp. Vydal Albatros, Praha 2007. 405 stran.
