Každý vědecký obor, každá disciplína má své dějiny: předchůdce a prospektory, otce zakladatele, jejich žáky i žáky žáků. Noví a noví studenti se s historií svých oborů mohou málokdy setkat v ucelené podobě. Povětšinou se s ní seznamují jen intuitivně, jakoby mimoděk - při letmých zmínkách ve výuce, na hřbetech a obálkách základních monografií či skript, na štítkách, pietně ponechávaných na dveřích kabinetů.
Donedávna nebyly komplexně zpracovány ani dějiny české jazykovědné bohemistiky, oboru, jehož kořeny sahají přes několik staletí až k Janu Husovi. Toto bílé místo nyní zaplnil osmnáctičlenný autorský kolektiv lingvistů v čele s profesorkou brněnské Masarykovy univerzity Janou Pleskalovou.
Jednotlivé přehledové studie se věnují jednak hlavním disciplínám klasické (fonetika, fonologie, lexikografie, frazeologie, etymologie, stylistika, dialektologie aj.) i moderní (matematická lingvistika, korpusová lingvistika) jazykovědy, jednak zde najdeme kapitoly o tzv. Pražské škole a Pražském lingvistickém kroužku, Ústavu pro jazyk český AV ČR, slavistice a paleoslovenistice, o dějinách výuky češtiny v Rakousku, o důležitých oborových periodikách a časopisech (Listy filologické, Slovo a slovesnost, Naše řeč apod.).
Úvodní, nejdelší kapitola nazvaná Mluvnictví se zabývá gramatikou a gramatikami od nejstarší Gramatyky české (1533) až po nejnovější gramatické teorie, tři rozsáhlé průřezové kapitoly jsou věnovány vývoji spisovné češtiny, purismu a jazykovému brusičství a pravopisu, tedy otázkám a problémům, kvůli nimž padaly akademické hlavy a kolem nichž se v minulých desetiletích a staletích vedly vášnivé polemiky. Stačí připomenout zde jen letmo naznačené spory Pražského lingvistického kroužku s puristickými jazykovědci z Naší řeči nebo divoké publicistické přestřelky provázející zavedení a následné zpochybnění nových pravidel pravopisu v roce 1993.
S mnoha významnými českými jazykovědci, výše zmíněnými otci zakladateli, se setkáváme napříč jednotlivými kapitolami. Jména jako Jan Blahoslav, Václav Jan Rosa, Josef Dobrovský, Josef Jungmann, Jan Gebauer, Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek a mnozí další tvoří pevnou oborovou síť, na niž (se) navazují a odkazují všichni, kteří přišli s nimi či po nich. Je dobré si uvědomit, že za každou uvedenou bibliografickou položkou, za každou monografií, učebnicí, disertací, studií se ukrývá zlomek osobní historie, kus vědeckého života, často velmi odříkavého.
Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky nejsou kdovíjak čtivou popularizační příručkou, ale opravdu seriózním bohemistickohistorickým dílem, v němž vedle desítek disciplín a stovek jmen lze najít i důkladné přehledy základní oborové literatury, jež dávají všem - odborníkům, studentům i bohemistickým nadšencům - možnost hlouběji proniknout do krás a bohatství českého jazyka.
VYŠLO ČESKY
Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky
Jana Pleskalová, Marie a kol. (eds.) Vydala Academia, Praha 2007. 688 stran.
