Psycholog Fréderic Theunissen z univerzity v kalifornském Berkeley a Nicolas Mathevon z Université Jean Monet ve francouzském Saint-Étienne nahráli hlasový projev 26 zvířat. Šlo o jedince, kteří žijí v zookoutku univerzity v Berkeley.
Odborníci pomocí počítačového programu luštili nahrávky trhavých zvuků připomínajících lidský smích. Vědci zjistili, že nejdůležitější roli při komunikaci hraje výška a také barva tónu. Zatímco výška tónu sděluje ostatním informace o věku hyeny, jeho barva a proměny ve frekvenci mohou kódovat informaci o nadřazeném či podřazeném postavení zvířete.
Hyeny chechtotem dávají ostatním členům smečky na srozuměnou, na jakém stupni společenského žebříčku se nacházejí. Klíčové pozice zaujímají samice, které jsou obvykle větší než samci.
Dvě dominantní samice ve smečce velmi sebejistě vydávají zvuky typu „he-he-he“, podřízení jedinci mají variabilnější projev, v jejich slovníku se ozývá „hehi-ha-he“.
Podle psychologa Theunissena můžou rozdíly v barvě a výšce tónu pomáhat udržovat pořadí, ve kterém se hyeny zmocňují potravy. To je velice důležité, protože jinak by docházelo ke zbytečným šarvátkám a zvýšilo by se tím riziko poranění členů smečky. Jasně daná hierarchie zároveň umožňuje organizovat výpravy za potravou.
Nejdůležitější roli hraje v chechtotu hyen výška a také barva tónu
