Ubohá Rusalka bledá je pokračováním vloni započatého rusalkovského projektu bratrů Formanů. Zatímco v první části vyvezli bratři diváky za Rusalkou k bílovickému jezírku za Brno (součástí operní site specific byla i společná cesta vlakem do Bílovic), letos přinesli les i jezero do brněnského Divadla Husa na provázku. Nebývale velkoryse a nápaditě rozehráli několik prostorů divadla. Koneckonců o nápady jak divadelní, tak výtvarné, vždy neotřelé, v adaptaci Dvořákovy opery není nouze. O to více mrzí její slabiny.
Začíná se venku, na alžbětinské scéně, diváci dole, herci ve všech patrech ochozů. Zní prokrácené Kvapilovo libreto. Pavlače jsou hustě opleteny větvemi, dno s diváky halí mlha. Uchvátí groteskně morbidní obraz tonutí, který originálně využívá prosklenou stěnu budovy, překvapí nenápadný, ale dotěrný útok rusalek na diváky nebo Čarodějnice (Ivana Hloužková) na střeše divadla mezi dvěma vysoko chrlícími ohni, monumentálně shlížející do hloubky scény.
Z venkovní scény jsou diváci odvedeni skrz zšeřelé, objekty z větví pojednané foyer a do sálu smějí pouze po skupinách. Přechody mezi dějišti rozehrávají tajemnou atmosféru. Klikatě se vchází na místa ze tří stran obklopující jeviště. Opět hravě a vynalézavě členěný prostor, v něm scéna plesu a zrada Prince (Jiří Hajdyla), jíž do zámeckého sálu nečekaně, v dovedné zkratce a s magickou uhrančivostí prosáknou živly. Jezero i s mlhou zalijí jeviště a s nimi přicházejí nebezpečné spodní vody duše, ale i chlad a předzvěst smrti. O té se hraje zase venku, tentokrát s diváky na ochozech.
Snad nebyly prozrazeny všechny nápady, protože pro ně i pro magicky mlžnou, měsícem zalitou atmosféru obrazů má smysl inscenaci vidět. Stojí za to zažít směs iluze i nadsázky a humoru, stojí za to projít divadlem neobvyklými směry, vidět, jak je rozehráno do nečekaných výšek i hloubek a zákoutí. Inscenace ale má bohužel i nedostatky. Prvním je zpěv. I v úpravě Marka Ivanoviče (s doprovodem šestičlenného orchestru) jsou pěvecké party pro činoherce často nedosažitelné. To ale bylo možné předpokládat. Dobře s těžkým úkolem bojuje sice třeba Eva Vrbková (alternace Cizí kněžny), v nevděčné roli se ale ocitla představitelka Rusalky Anežka Kubátová. Její postava je okouzlujícím způsobem křehká, ale křehký hlas nestačí nejen ve výškách. Stejně jako orchestr v některých finále posílí reprodukovaná, a samozřejmě mnohem mohutnější verze doprovodu, také Rusalčin zpěv místy doprovodí nahrávka.
Nepřesně uchopený obsah Herečka pěvkyni ze záznamu logicky nestačí, a jestli je nevybraná výška v jednom případě shozená smíchem záměrně, není jasné. S předvídatelnou pěveckou nedostatečností se totiž jinak nehraje.
Slabinou je také ne vždy přesně uchopený obsah. Příkladem může být sbor víl, jež vábí do záhuby lovce (v adaptaci je utopených obětí víc). Jejich neuroticky a zle se škubající tváře, dlouhé vlasy, jimiž bičují své úlovky, vytvářejí nebezpečnou atmosféru. Pevněji rozkrytý smysl ale schází a v inscenaci občas uniká, stejně jako slova s velkým úsilím odzpívaného libreta.
Stojí za to zažít směs iluze i nadsázky a humoru, stojí za to projít divadlem neobvyklými směry a vidět jeho zákoutí
HODNOCENÍ LN *** Antonín Dvořák, Jaroslav Kvapil a bratři Formanové: Ubohá Rusalka bledá Režie: Petr Forman Úprava a hudební nastudování: Marko Ivanovič Scéna: Matěj Forman a Josef Sodomka Kostýmní spolupráce a realizace kostýmů: Marcela Ulrichová a Marie Mukařovská Dramaturgie: Barbara Vrbová Divadlo Husa na provázku, premiéra 30. března
