Šestadevadesátiletého evangelického kazatele Jana Jelínka přitom do včerejška téměř nikdo neznal.
Náčelník generálního štábu Vlastimil Picek včera Jelínkovy zásluhy ocenil pamětní plaketou. „Vždy jsem si připomínal vzpomínku z dětství, kdy mi maminka vštěpovala, abych se před ostatními choval slušně,“ zlehčoval včera skromně Jelínek své zásluhy.
Na slavnostní ceremoniál Jelínka doprovodila i jeho žena Anna. „Věřili jsme, že jsme pod ochranou Pána Boha, a že se nám nemůže nic stát,“ svěřila se paní Anna.
Jelínek působil za války v české obci Kupičov ve Volyni, která je na území dnešní Ukrajiny. Polákům, Ukrajincům a židovským uprchlíkům poskytoval azyl proto, že věřil v Boha a lidskou slušnost.
Jelínkovi šlo přitom několikrát o život. Například když ukrýval postřeleného polského souseda. „Když ke mně přišli ukrajinští banderovci, srdce mi strašně tlouklo. Chtěli udělat v domě prohlídku, tak jsem je pozval dál. Oni mi uvěřili, že nikoho neukrývám, a odešli,“ řekl Jelínek, který významně pomáhal i obyvatelům kovelského židovského ghetta. Těm vozil potraviny i přes nebezpečí, že bude zajat německými hlídkami. „Člověk zůstane na světě, aby vykonal to, co má ještě vykonat, i když kolem lítají třeba granáty,“ poznamenal.
Jelínek společně s manželkou tehdy následně narukoval do československé vojenské jednotky a bojoval na východní frontě. Po osvobození pak pomocí falešných křestních listů zachránil dalších minimálně deset uprchlíků ze Sovětského svazu před jistým gulagem.
Více čtěte na straně 4
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
