Do startu MS V ATLETICE zbývá dní 8
PRAHA Mluvím plynně japonsky, takže si jedu procvičit řeč, žertoval dobře naladěný výškař Tomáš Janků před včerejším odletem do Ósaky, kam zamířil s první velkou skupinou českých atletů.
Nepůjde o první japonskou zkušenost majitele stříbra z loňského ME v Göteborgu. V roce 1999 startoval na halovém mistrovství světa v Maebaši, kde vybojoval šesté místo. Byl pro něj tehdejší pobyt možná kulturním šokem?
„Šokem bylo, že měli hovězí polívku!“ smál se dvaatřicetiletý atlet. „Ale na to, abychom pronikli do jejich kultury, je šampionát krátký. Závodit a navíc poznávat zemi nejde. Je to jiná kultura a je třeba ji respektovat. Rád se přizpůsobím, ale ještě radši se vracím domů,“ přemítal.
Ono „přizpůsobení se“ pojal před osmi lety tak, že s Romanem Šebrlem šermovali na hotelové chodbě samurajskými meči.
Opět pomohl docent Kolář „Romanovi se to tak líbilo, že jsme pořád útočili na uklízečku,“ smál se. „A naše vzájemné souboje skončily nerozhodně - spíš jsme si hráli, báli jsme se, že se sekneme. A meč jsem tam nakonec zapomněl, jak jsem rychle balil při odjezdu,“ zalitoval. V úvodu července předčasně opustil soutěž na svém posledním mítinku ve Stockholmu. Co bylo příčinou?
„Předtím jsem skákal v Moskvě a skončil na 220, stáhlo se mi stehno. Věřil jsem, že sval povolí, ale ve Stockholmu jsem raději přestal už na 215, abych předešel případnému zranění. Potom mi opět, už poněkolikáté, pomohl fyzioterapeut docent Pavel Kolář. Přišel na to, že jsem měl zablokovanou krční, hrudní a bederní páteř, tam je to provázané od hlavy až k patě. Teď už jsem v pohodě a do závodu půjdu na plný pecky, “ pravil.
Nyní mu za výkon 230 cm patří dvanácté místo ve světových tabulkách, ale žádný význam tomu nepřikládá. „To je jen statistická záležitost. Pokud někdo celou sezonu není výrazně lepší, tak to na šampionátu nehraje roli. Špička je vyrovnaná, nikdo nevyčnívá. Jen maličko odskočil švédský olympijský vítěz Holm, skočil 235, ale i on je k poražení. Nejdůležitější je kvalifikace, pak už to bude jen obyčejné skákání,“ usmál se.
Nakolik mu pomohl loňský medailový úspěch z mistrovství Evropy? Má větší sebevědomí?
„To bych neřekl. Ale přistupuju k závodu jinak než třeba před dvěma lety. Důležité je být ukázněný, ne přehnaně sebevědomý.
Před odletem jej naoko zamrzelo, že bude mimo dobrovolný sbor hasičů v obci Holubice-Kozinec kousek od Prahy, jehož je členem.
„Ale co,“ mávl rukou. „Když jsem skákal v Londýně, měli kluci jeden požár a zvládli to i beze mě. Ale radši ať nehoří,“ přál si.
