Co by se stalo, kdyby Václav Klaus prohlásil, že svou autoritou zaštítí celonárodní konsenzus pro přijetí eura? Petr Hájek by možná řekl, že jeho se to netýká, neboť on nepochází z opice, ale mnozí by se cítili tak, jako kdyby Jan Hus na hranici odvolal svou pravdu. Stalo by se prostě něco podobného, jako když Bjorn Lomborg, guru klimatických skeptiků, nyní prohlásil, že se svou autoritou zasadí o globální dohodu pro ochranu klimatu.
Lomborg není o nic víc „obráceným klimatoskeptikem“ než Martin Říman „obráceným ódéesákem“. Nepopřel názor, že uhlíkové limity pro nejbohatší země představují „drahé řešení s nepatrným dosahem“. Ale v jedné zásadní věci se posunul. Otázka už nezní, zda klimatické změny brzdit, ale jak je brzdit co nejlevněji a nejúčinněji, říká sám.
Klimatičtí alarmisté teď možná vyhlásí nového konvertitu na pravou víru. Klimatičtí skeptici zas nového heretika. Ti, kdo fanatismu sekt nepropadají, to tak vyhroceně brát nemusí. Oslabí totiž tábor těch, kteří nás přesvědčují, že ďábel globálního oteplování existuje, či neexistuje. A posílí tábor těch, kteří se starají o to, jak se s tím problémem co možná nejpřijatelněji vypořádat.
Čtěte „Klaus ztrácí...“ na straně 7
