Pacient byl hospitalizován s nádorem, který mu napadl většinu břišních orgánů a přední stranu břicha. První podobnou operaci proto podstoupil už před dvěma lety, tehdy se ale neujalo dobře nové tenké střevo, které se takzvaně odhojilo, a lékaři je museli téměř celé odstranit. Nyní je šestačtyřicetiletý pacient více než tři měsíce po úspěšné retransplantaci.
„Po první transplantaci to bylo emočně náročné, nic se mi nechtělo. Postupem času se to srovnalo a snažil jsem se dělat zase vše, co mi to dovolilo. Snažil jsem se zase začlenit do běžného života,“ vzpomíná pacient.
„Připadalo v úvahu ‚vyměnit‘ jen tenké střevo, to by ale znamenalo vysoké riziko jeho opětovného odhojení. Proto jsme zvolili výměnu opět všech orgánů dutiny břišní. Museli jsme ale ponechat již transplantovanou stěnu břišní,“ popsal přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM Jiří Froněk. Lékaři se obávali, že problémy budou tentokrát s původní operovanou břišní stěnou.
„Po důkladném zvážení a zahraničních konzultacích jsme se rozhodli pro tuto variantu. Pacient má všechny orgány v dutině břišní od druhého dárce, stěna břišní od prvního mu zůstala,“ dodal. Jejímu odmítnutí tělem pacienta a jeho novými játry lékaři zabránili tím, že dočasně dostal operovaný i novou slinivku, kterou po třech dnech vyjmuli.
Při patnáctihodinovém zákroku byly pacientovi vedle sleziny transplantován žaludek, játra, dvanáctník, tenké střevo.
Transplantace v tak velké míře představuje velkou výzvu i pro anestezii a pooperační intenzivní péči. „Jeden tým poskytuje specifickou anesteziologickou péči během odběru orgánů od zemřelého dárce, zatímco další anesteziologický tým připravuje příjemce před výkonem a zajišťuje anestezii během operace,“ zmínila přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče Eva Kieslichová. Nejrizikovější fáze je podle ní obnovení průtoku krve transplantovanými orgány.
Podobné výkony podle IKEM vyzkoušeli lékaři také například v Belgii nebo Anglii, ale dosud se orgány i břišní stěna transplantovaly jen od jednoho dárce.
