DILLÍ Indický ministr pro rozvoj lidských zdrojů Kapil Sibal ve čtvrtek představil nový tablet, určený studentům. Cena přístroje má být 35 dolarů, tedy asi 650 korun, a jde o vyvrcholení projektu Sakshat („o krok napřed“), jehož cílem je dostat moderní technologie k nejchudším obyvatelům.
„Je to odpověď na 100dolarový počítač firmy MIT,“ uvedl Sibal. Ta v roce 2006 ve spolupráci s neziskovou organizací One Laptop Per Child (laptop pro každé dítě) představila laptop, který byl určen žákům v rozvojových zemích. Měl se prodávat za sto dolarů, postupně ale cena rostla a dnes stojí zhruba dvojnásobek.
Narychlo upečený Už původní cena se ale Sibalovi zdála příliš vysoká, a před čtyřmi lety tak na jeho popud odstartoval projekt Sakshat.
Zarážející je podobnost indického tabletu s iPadem firmy Apple, který byl představen před pouhým půlrokem. Vnucuje se myšlenka, že indičtí inženýři tři a půl roku marně bádali a pak rychle okopírovali iPad.
S tím souvisí neuvěřitelně nízká cena tabletu, pouhých 35 dolarů za velice sofistikované zařízení. Dokonce i čínská verze nápadu Applu, pojmenovaná iPed, stojí třikrát více, zhruba 105 dolarů.
Je pravda, že indický tablet nenabízí tolik funkcí jako jeho americký konkurent. Přístroj s operačním systémem Linux má internetový prohlížeč, Open Office, PDF čtečku, 2GB paměť, USB port a umožňuje videokonference. Produkt samozřejmě nebude prodáván za účelem maximalizace zisku, odtud tedy může plynout jeho nižší cena.
Jenom obrazovka LCD pro iPad ale stojí 80 až 90 dolarů a není jasné, jak chce Indie dosáhnout tak nízkých nákladů. A to ještě její tablet ani není ve výrobě. Na trh má být, jak Sibal doufá, uveden až příští rok. V tomto kontextu zní cíl indické vlády srazit cenu zařízení dokonce na 10 až 20 dolarů velmi nereálně. nejspíše bude muset tablet dotovat.
Pohrobek Simputera Nejde o první snahu druhé nejlidnatější země světa přinést nejchudším vrstvám moderní vzdělání. V roce 1999 se začal vyvíjet Simputer (zkratka slov jednoduchý, levný, vícejazyčný, lidový počítač). Výsledkem bylo zařízení o rozměrech velkého mobilního telefonu, jehož největší devízou byla možnost připojení k internetu.
Začal se vyrábět v roce 2002 a do obchodů se dostal o dva roky později. Celý projekt ale zkrachoval, namísto předpokládaných 50 tisíc prodaných přístrojů si lidé koupili jen čtyři tisíce Simputerů.
Indie má potenciál přinášet na trh konkurenceschopné produkty vyráběné s minimálními náklady. Dobrým příkladem je nejlevnější automobil na světě, Tata Nano. Čtyřmístné vozítko se vyrábí v indických továrnách, kde je pracovní síla ještě levnější než v Číně.
To automobilce Tata Motors umožňuje snížit cenu na takovou úroveň, že si model Nana může dovolit 450 milionů Indů. Tomuto úspěchu ale předcházel mnohaletý vývoj, iniciovaný soukromou společností.
