Například u vedoucích pracovníků a zaměstnanců s vlivem na rozhodování a finance ale informační povinnost trvá bez omezení, jde o důležitý nástroj kontroly veřejné sféry a politiky. Případné riziko závisti není důvodem pro odepření údajů. Rozšířený senát tak mírně posunul dosavadní judikaturu.
U zaměstnanců s vlivem povinnost platí
Informace je třeba bez dalších úvah poskytovat u zaměstnanců v řídících pozicích, u těch, kteří rozhodují o právech či povinnostech, provádějí dohledovou, inspekční či kontrolní činnost, analýzy a plánování, starají se o logistiku, informační technologie a provoz budov, stejně jako u poradců a osobních asistentů vedení a obecně u lidí „s nikoli nevýznamným faktickým vlivem“. „V pochybnostech je třeba se přiklonit k poskytnutí, a nikoli k neposkytnutí informací,“ zdůraznil soudce zpravodaj Karel Šimka.
Nejvyšší správní soud (NSS) průlomovým rozsudkem pátého senátu z roku 2011 dospěl k závěru, že zaměstnanec vyplácený z veřejných rozpočtů je příjemcem veřejných prostředků ve smyslu informačního zákona. V praxi to znamená, že případní žadatelé mají nárok na informace o výši zaměstnancových odměn, a to včetně některých osobních údajů. Jejich ochrana v podobných případech ustupuje právu na informace, rozhodl tehdy NSS.
Více škody než užitku
Osmý senát NSS ovšem později dostal na stůl kasační stížnost ve sporu o zveřejnění odměn ředitele Základní školy a mateřské školy Lhota u Vsetína. Úřady zprvu údaje o odměnách neposkytly s vysvětlením, že by to nadělalo víc škody než užitku, například v oblasti vztahů ředitele a podřízených. Krajský soud v Brně ovšem rozhodnutí změnil a zdůraznil, že prostor k úvaze, zda informace poskytnout, či nikoliv, podle judikatury NSS neexistuje.
Osmý senát vyjádřil pochybnost, zda paušální poskytování informací o odměnách kteréhokoliv zaměstnance veřejné správy skutečně ve všech situacích naplňuje veřejný zájem. Dospěl k závěru, že je vhodné provést ve sporných případech takzvaný test proporcionality, tedy zvážit, zda převažuje právo na informace, anebo na ochranu soukromí. Proto spornou otázku předložil rozšířenému senátu, který rozhodl, že informační povinnost v obecné rovině trvá, ovšem v odůvodněných případech je skutečně možné provést test.
NSS zdůraznil, že svobodný přístup k informacím je klíčový pro kontrolu veřejné a politické sféry. Zabraňuje zneužívání moci. „V první řadě se na kontrole může podílet každý, a to přesně v té míře, v jaké se rozhodne být aktivní. Nikdo není vyloučen, každý má možnost se ptát a dozvědět se,“ uvedl předseda rozšířeného senátu Josef Baxa. Zmínil také preventivní účinek zákona. „Samotná skutečnost, že veřejná moc může být vystavena dotazům z řad veřejnosti, které je povinna zodpovědět, ji zpravidla povede k tomu, aby se chovala řádněji, než kdyby se veřejné kontroly nemusela obávat,“ zdůraznil Baxa.
Rozšířený senát odmítl obavy, že zveřejňování informací o platech může zaměstnance ve veřejné sféře poškodit. „Informaci o výši platu (…) zaměstnance placeného z veřejných prostředků (…) nelze považovat za informaci, která by jej v případě zveřejnění difamovala nebo jinak snižovala jeho lidskou důstojnost, neboť sama o sobě výše platu žádný negativní informační obsah nemá,“ stojí v rozhodnutí. Ani nebezpečí závisti nemůže být důvodem informace neposkytnout. „Závist jako lidská vlastnost vyvěrající z malosti duše není něco, čemu by se dalo právními prostředky čelit,“ rozhodli soudci. Spekulace a dohady podle nich mohou závist přiživovat více než veřejně dostupná fakta.
