Vedra udeřila na Prahu od prvních červencových dnů s urputností španělských fotbalistů ve finále Eura. V Bartolomějské na „čtyřce“ se vůbec nedalo dýchat. Policejní rada Vacátko sice svolal mimořádnou poradu své mordparty už na osmou, kdy se slunce teprve chystalo do žhavé roboty, ale když si sundal buřinku a z brunátného čela utřel pot, všichni přítomní z nasupeného výrazu vyčetli, že se stalo cosi mimořádného. Našel se snad zase nějaký kufr s další končetinou rozčtvrcené Otýlie Vranské? Nebo konečně lustrační osvědčení poslance Snítilého?
„Bouše! Na čem teď pracujou?“ – „Prosím, pane rado, jdu po sektě z Kuřimi, jak tam jedna ženská nutila druhou, aby dva hochy...“ – „Nechaj toho. Případ s okamžitou platností přebírá vrchní strážmistr Arazím z brněnského četnictva. Oni ode dneška povedou mord… ehm, partu Plivanec.“ – „Plivanec?“ – „Plivanec! Vezmou si k ruce pár chlapů, choděj po Praze a sledujou, kdo a kam veřejně plive. A kdyby jo, hned mu napařej tisíc korun pokuty! Co oni, Mrázek?“ – „Ráčej dovolit, já mám zítra zatknout toho mezinárodně hledaného finančního podvodníka ze Vsetína, jak zpronevěřil i kasičku v kostele u svatého Antoníčka, přišel mi na něj audit až z Ameriky…“ – „To počká, voni jsou do všeho hned hrrr hrrr!“ pravil Vacátko nabručeným hlasem Jaroslava Marvana, který se měl jako revizor Anděl na dovolené zapojit do kolektivních her ROH. „Jdou se radši procházet po Národní a nenápadně vizitýrujou, jestli tam nějakej aplégr neháže vajgly na chodník, nemočí a nekrmí holuby. Jinak, šup s ním do košatinky a na direkci, až zčerná!“
Inspektoři nenápadně pohlédli na kalendář. Apríla nebylo, Silvestra jakbysmet, copak jejich šéf na počátku léta zešílel? Drzý koncipient Souček se neudržel: „A co když najdu ležet na ulici vožralýho radního, pochcanýho od kolemjdoucích, zaházenýho vajglama a potento od holubů, mám to taky prošetřit, pane rado?“
Vacátko praštil pěstí do stolu. „Tak dost, Souček! Já si to nevymyslel! Befel je befel! Pomáhat a chránit! Čistota je čistota! Tohle přišlo přímo shora,“ a ukázal vzhůru. Všichni zmlkli a jali se studovat strop. Shora? Že by od primátora? Nebo od jeho náměstka? Či od policejního komisaře?
Nemluvný Brůžek byl nejcitlivější ze všech inspektorů. Po poradě kráčel zamyšlen metropolí kolem vesele se nabízejících pouličních prodavačů hašiše, pasáků, kapsářů, prostitutek, jedových chýší a heren, kterým se jakékoliv vyhlášky záhadně vyhýbaly, a tu spatřil pekařského učně, který, neseznámen ještě s přísným magistrátním ortelem, rozmarně házel se svým děvčetem, švadlenkou z Karlína, housky z vltavského nábřeží labutím. Brůžkovi se zatočila hlava a opřel se o zábradlí. Je krmení labutí ještě dovoleno, nebo už zakázáno? Má zasáhnout? Nedopalky na zem nepatří, ale kde jsou vůkol aspoň odpadkové koše? Vytáhl viržinko, čvaňháka odhodil do vozovky, vyčural se mezi kolejemi, nechal se odvést ke Kateřinkám a posléze byl superarbitrován, neboť komise usoudila, že na stále náročnější práci u policie zkrátka nestačí.
***
Brůžkovi se zatočila hlava. Je krmení labutí ještě dovoleno, nebo už zakázáno? Má zasáhnout? Nedopalky na zem nepatří, ale kde jsou vůkol aspoň odpadkové koše?
