Málokterá kauza napáchala tolik společenských, politických a ekonomických škod jako prodej IPB japonské Nomuře a vše, co po něm následovalo. Poté, co stát koncem roku prohrál arbitráž s ČSOB, která před víc než deseti lety krachující banku získala za korunu s ničím neomezenou státní zárukou, příběh se alespoň dočasně uzavírá. Definitivní konec bohužel nepřijde nikdy. ČSOB si právě díky časově ani finančně ničím neomezené záruce může kdykoliv rozjet proti státu další právní spor.
Na rozhodnutích všech vlád, které měly s IPB co do činění, si dobře vydělala jak Nomura, tak ČSOB. Silně naopak prodělal stát: finančně i společensky. Nomura si podivnými operacemi dokázala z IPB vytáhnout hodnotné majetky, po prohrané arbitráži jí stát přidal ještě víc než tři miliardy a k tomu v podstatě záruku beztrestnosti za všechny obchody. ČSOB získala za korunu banku, jejíž hodnota byla podle rozhodnutí arbitráže s kompletní zárukou přes 34 miliard korun.
Daňovým poplatníkům politici poslali účet přinejmenším za 160 miliard korun, a k tomu navíc zprávu, že beztrestnost se v Česku dá za jistou cenu koupit. Ze smluv, které včera ministerstvo financí zveřejnilo, se nedozvídáme nic převratného. Pasáže, kde se stát zavazuje, že vyzve soudy a policii, aby zastavily trestní kauzy, zní ale až putinovsky. Představa, že ve státě, který si chce říkat právní, soudy a policie konají na „doporučení“ vlády ve státním zájmu, se nevstřebává úplně snadno. A Vlastimil Tlustý, který tehdy jako sezonní ministr financí smírčí dohodu do vlády dodal, propásl unikátní příležitost mlčet, když se naparuje, že nebýt jí, mohli jsme platit ještě o 17 miliard navíc.
To, že monstrózní kauza jako IPB končí bez viníků a trestů, je horší než všechny ty ztracené miliardy.
