Výsledek označil za "vítězství svobody a rozumu nad umělými elitářskými projekty a evropskou byrokracií". Předseda Evropské komise José Barroso přitom soudí, že státy by měly v ratifikaci pokračovat a neměly by dělat unáhlené závěry. Česko patří k zemím, které dokument zatím neschválily.
Klaus připomněl, že Irsko bylo jedinou z 27 zemí EU, kde se smlouva ratifikovala v referendu, nikoliv v parlamentu. "Jen v jedné jediné zemi EU umožnili politici občanům vyjádřit svůj názor. Výsledek je snad pro všechny jasným sdělením. Je vítězstvím svobody a rozumu nad umělými elitářskými projekty a evropskou byrokracií," uvedl v dnešním prohlášení Klaus.
Český prezident opakovaně vyjádřil velké výhrady nad textem lisabonské smlouvy i pochybnosti dalším směřováním sedmadvacítky.
Zástupci české vlády v reakcích na irské ne konstatovali, že činnost EU to nepochybně zkomplikuje, neohrozí to ale její běžné fungování. Předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS) si stejně jako Klaus myslí, že schvalování po irském odmítnutí už nemá smysl. Pokud totiž byť jediná členská země smlouvu neratifikuje, nemůže vstoupit v platnost.
Premiér Mirek Topolánek ani místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra (oba ODS) se o zastavení ratifikačního procesu v Česku nezmínili.
Předseda opoziční ČSSD Jiří Paroubek řekl, že český parlament by měl k ratifikaci přistoupit, protože ČR by podle něj měla zůstat v hlavním proudu EU. "Je potřeba mít trpělivost a nepodléhat panice. Že přijdou komplikace, se dalo očekávat," komentoval výsledky irského hlasování.
Soudí, že je třeba důkladně analyzovat, proč ostrovní stát smlouvu odmítl - připomněl například to, že Irsko by zřejmě přišlo o komisaře či že se tato převážně katolická země obávala liberálních vlivů přicházejících z EU, třeba v otázce potratů či svazků homosexuálů.
Praha hodlá bez ohledu na výsledek irského plebiscitu dále pokračovat v přípravách na půlroční předsednictví, kterého se ujme začátkem příštího roku. Protože lisabonská smlouva podle všeho do té doby nezačne platit, bude sedmadvacítce šéfovat podle dosavadních pravidel. V opačném případě by se předsednická země musela vzdát významné části pravomocí, hlavně ve prospěch stálého předsedy Evropské rady.
Klaus připomněl, že Irsko bylo jedinou z 27 zemí EU, kde se smlouva ratifikovala v referendu, nikoliv v parlamentu. "Jen v jedné jediné zemi EU umožnili politici občanům vyjádřit svůj názor. Výsledek je snad pro všechny jasným sdělením. Je vítězstvím svobody a rozumu nad umělými elitářskými projekty a evropskou byrokracií," uvedl v dnešním prohlášení Klaus.
|
Zástupci české vlády v reakcích na irské ne konstatovali, že činnost EU to nepochybně zkomplikuje, neohrozí to ale její běžné fungování. 
Zástupci české vlády v reakcích na irské ne konstatovali, že činnost EU to nepochybně zkomplikuje, neohrozí to ale její běžné fungování. Předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS) si stejně jako Klaus myslí, že schvalování po irském odmítnutí už nemá smysl. Pokud totiž byť jediná členská země smlouvu neratifikuje, nemůže vstoupit v platnost.
Premiér Mirek Topolánek ani místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra (oba ODS) se o zastavení ratifikačního procesu v Česku nezmínili.
Předseda opoziční ČSSD Jiří Paroubek řekl, že český parlament by měl k ratifikaci přistoupit, protože ČR by podle něj měla zůstat v hlavním proudu EU. "Je potřeba mít trpělivost a nepodléhat panice. Že přijdou komplikace, se dalo očekávat," komentoval výsledky irského hlasování.
Soudí, že je třeba důkladně analyzovat, proč ostrovní stát smlouvu odmítl - připomněl například to, že Irsko by zřejmě přišlo o komisaře či že se tato převážně katolická země obávala liberálních vlivů přicházejících z EU, třeba v otázce potratů či svazků homosexuálů.
Praha hodlá bez ohledu na výsledek irského plebiscitu dále pokračovat v přípravách na půlroční předsednictví, kterého se ujme začátkem příštího roku. Protože lisabonská smlouva podle všeho do té doby nezačne platit, bude sedmadvacítce šéfovat podle dosavadních pravidel. V opačném případě by se předsednická země musela vzdát významné části pravomocí, hlavně ve prospěch stálého předsedy Evropské rady.
