Středa 24. dubna 2024, svátek má Jiří
130 let

Lidovky.cz

Irský „pan NE“: Klaus je národní hrdina

Česko

Declan Ganley připsal současnému českému prezidentovi zásluhy jeho předchůdce Václava Havla

BRUSEL (od stálé zpravodajky LN) Václav Klaus je hrdina protikomunistického odboje. Udělal ho z něj Declan Ganley, donedávna nepříliš známý irský obchodník, který se proslavil kampaní proti Lisabonské smlouvě v irském referendu. Ganley se s českým prezidentem sešel před několika týdny v Praze a teď se o dojmu ze schůzky rozpovídal pro deník Irish Times. Na Klausovu adresu prohlásil pro Čechy překvapivou věc: že jejich prezident byl velkým bojovníkem s komunistickou totalitou. „Proslul (Klaus – pozn. red.) tím, jak se v minulosti postavil na odpor proti Sovětům a v České republice je to národní hrdina,“ řekl listu Ganley.

Jestli Ir omylem připsal současné hlavě českého státu zásluhy jeho předchůdce a celosvětově jednoho z nejznámějších odpůrců komunistické totality Václava Havla, anebo zda ho o svém „boji“ informoval přímo Václav Klaus, nebylo včera možné zjistit. Ganley nebyl k zastižení po e-mailu ani nebral svůj mobilní telefon.

„Je to samozřejmě holý nesmysl. Klaus žádnou minulost bojovníka proti komunismu nemá,“ reagovala na to včera jedna z čelných tváří českého disentu Petruška Šustrová. Podle ní je možné, že se Ganley spletl, a český prezident mu jeho mýlku sám od sebe nevyvrátil.

„Klaus má z disidentů komplex. Podvědomě cítí, že jeho ostražitá kolaborace s režimem nebyla správná, a tak se na podobných spleteních méně informovaných lidí přiživuje. Zřejmě je sám nevykládá, ale ani proti nim neprotestuje,“ míní Šustrová. Europoslanec za ODS Jan Zahradil, který setkání Klaus–Ganley zorganizoval, řekl, že o minulém režimu „nebyla řeč“. „Ganley si to asi trochu přikrášlil,“ míní poslanec.

Současný český prezident pracoval v době totality v Československé státní bance a na konci 80. let v Prognostickém ústavu. Nebyl propagátorem komunismu, ale ani proti němu nebrojil; nepřidal se například k žádné disidentské iniciativě typu Charty 77. Jeho vztah k tehdejším oponentům režimu se naopak postupně vyhrotil, protože Klaus zpochybnil podíl disidentů na pádu totality a prohlásil, že režim svrhla šedá zóna lidí svojí „pasivní rezistencí“. Ganleyho svedl s českou hlavu státu dohromady stejný názor na Lisabonskou smlouvu: jak on, tak Klaus proti ní brojí. Analýza veta smlouvě v Irsku ukázala, že vstup charismatického multimilionáře do kampaně sehrál významnou roli, neb Ganley oslovuje vzdělanou střední třídu, považovanou dosud za jasně proevropskou.

Ganley nyní objíždí Evropu a shání podporu pro svoji případnou kandidaturu do evropských voleb. S Klausem se sešel koncem července v Lánech k hodinovému neveřejnému rozhovoru. Mluvčí prezidenta později LN sdělil, že si oba muži „vyměnili názory“ na smlouvu. „Prezident podpořil aktivity Libertas,“ řekl tehdy Radim Ochvat.

Ganleyho Klausův zájem potěšil, ideově však nejsou úplně zajedno. Ganley o sobě tvrdí, že je „přesvědčený Evropan“, a Klausovy názory na Evropu „jsou odlišné od mých“, jak zopakoval v Irish Times.

Autor: