V době hospodářského útlumu volají po stavbě tokamaku za 300 milionů eur. Projekt FAST (Fusion Advanced Studies Torus – torus pro pokročilé studium fúze) může na první pohled vzbudit představu vědeckého „šrotovného“. Vždyť Italové se v rámci Evropské unie spolupodílí na stavbě unikátního tokamaku ITER ve Francii, který má otevřít cestu ke stavbě fúzní elektrárny. Pravda je ale taková, že pro světovou fúzi by v každém případě byl FAST přínosem. Může vstřebat poslední poznatky fúzní vědy. Navíc se jeho konstrukce má podobat ITER, a výsledky z něj tak prospějí i tomuto zařízení. Do jisté míry by projektu mohl pomoci i italský pocit „méněcennosti“. Přáním fúzní komunity každého vědecky vyspělého státu je mít velký tokamak. Itálie se mezi ně počítá, ale takové zařízení jí zatím chybí. Má jen středně velký tokamak FTU.
Otázka je, jestli zákonodárci v této chvíli budou (a vůbec mohou) vědcům naslouchat. I proto, že FAST nehraje ITER „druhé housle“ sám. Jeho hlavním satelitem by měl být japonský JT-60SA – plně supravodivá verze současného druhého největšího tokamaku na světě, rovněž japonského JT-60U.
„Upgrade“ JT-60U bude spolufinancovat EU v rámci dohody s Japonskem po jeho odstoupení od kandidatury na umístění ITER. Také FAST počítá s evropskými penězi. O 300 milionů eur nákladů na zařízení (a drobných 50 milionů na související infrastrukturu) by se podle stávajících návrhů měla dělit Itálie s Evropskou unií v poměru 3:2. Otázka ovšem je, zda bude Evropa chtít platit dalšího „náhradníka“ ITER, byť tentokráte na evropské půdě. Italští vědci zdůrazňují, že FAST nebude JT-60SA konkurovat, ale bude ho doplňovat.
Fúze dvakrát jinak Z odborného hlediska by tak obě zařízení měla své opodstatnění. Japonský tokamak je díky své supravodivosti předurčen k experimentům s dlouhotrvajícím plazmatem. FAST s měděnými cívkami by měl studovat husté, ale krátkodobé plazma při intenzivním magnetickém poli.
Je projektován pro čistě deuteriovou náplň (deuterium je izotop vodíku, který navíc od běžného vodíku obsahuje v jádře nejen proton, ale i neutron). Nepočítá tedy s významným množstvím fúzních reakcí a vnitřní stěny výbojové komory se tedy nestanou radioaktivními.
I díky tomu by měl FAST pružně reagovat na požadavky ITER během jeho činnosti – například na potíže s velmi nebezpečnými nestabilitami okrajového plazmatu (tak zvanými ELMs). Výzkum se bude týkat dalších „každodenních“ rizik provozu tokamaků, což jsou v tomto případě skoková přerušení elektrického proudu v plazmatu vytvářející intenzivní magnetická pole. Italský tokamak by měl pomoci při řešení problémů činnosti předstupně komerční fúzní elektrárny, zařízení DEMO.
O autorovi| MILAN ŘÍPA, Autor je fyzik, pracuje v Ústavu fyziky plazmatu AV ČR
