V hlavní roli snílkovsky zamilovaného kastilského rytíře se u nás poprvé představí srbský basista Ivan Tomašev. Tento „sladký operní balzám“ francouzského romantika Masseneta se na rozdíl od jeho nejpopulárnějších oper Manon a Werther objevuje i na světových operních jevištích velmi zřídka.
* LN Už jste měl příležitost někdy tuto roli zpívat?
Zatím ne. Zaměřuji se hlavně na italský repertoár, Verdiho Attilu, Filipa z Dona Carlose nebo Zachariáše v Nabuccovi. Na těchto rolích jsem vyrostl – narodil jsem se na Balkáně a jako mladík jsem poslouchal nahrávky bulharských basistů, které u nás byly dostupné. Obdivoval jsem jejich muzikálnost, která je mi velice blízká, a vytkl si cíl, že také dosáhnu takové úrovně. Každým nastudováním dotvářím tyto své oblíbené role. A teď k nim přibude i Don Quichotte.
* LN Nyní jste sólistou opery v Bělehradě, ale hojně vystupujete i v Itálii, Rakousku, Švýcarsku a Německu, takže můžete srovnávat. V čem jsou rozdíly?
Ve Státní opeře se na ní podílí překvapivě velký počet lidí, s tím jsem se jinde nesetkal. V Bělehradě je opera součástí divadla, kde působí i balet a činohra. Máme na repertoáru dvacítku operních titulů, většinou v tradičním nastudování, dvě až tři jsou experimentální. Kapacita je sedm set míst a bývá prakticky vyprodáno. Máme systém předplatného, návštěvu opery si může dovolit průměrný občan.
* LN Jaké inscenační pojetí je vám bližší – tradiční nebo moderní? A stalo se, že režisér měl na vás neakceptovatelné požadavky?
Jednoznačně dávám přednost tradičnímu přístupu. Jednou jsem měl dělat Attilu v Itálii a režisér chtěl, abych v prvním dějství vystupoval nahý. To jsem odmítl.
* LN Zpíval jste nějakou roli českého repertoáru?
Bohužel zatím ne, věřím, že se někdy dostanu k Vodníkovi nebo Kecalovi. Ale jsem šťastný, že jsem přišel do Čech, je to totiž také moje země – matka je původem Češka.
* LN Role Dona Quichotta je náročná nejen pěvecky a herecky, ale i psychologicky.
Don Quichotte je tak absurdní postava, jako je už podtitul této opery: heroická komedie. Jak mám být hrdina a přitom působit komicky? Zpočátku jsem nevěděl, jak takovou kombinaci vyjádřit, stejně jako neurčitou hranici mezi iluzí a realitou, kterou Massenet vyjadřuje svou hudbou. Během dvou měsíců to ve mně zrálo... ale teď jsem si už jistý, že jsem správný výraz nalezl. Během prvních čtyř jednání nesmím zapomenout, že to je komedie, ba místy fraška. Pak se vše najednou zlomí do tragédie. Don Quichotte zemře, ale uchová si svou lidskou důstojnost: ta scéna je velmi jímavá. Nejtěžší je vyjádřit ten zvrat, musel jsem v sobě najít velký psychický klid, pomáhal jsem si autosugescí. Quichotte obětoval celý svůj život hledání ideálu, který se zdál být na dosah, ale nakonec to vzdává. Asi všichni jsme v životě měli nějakou nešťastnou lásku, přišli o iluze... Prožil jsem deset nepopsatelných let tmy, války, nedá se o tom mluvit... Ale člověk nesmí vzdávat svůj život. Snažím se myslet pozitivně. Obtíže vnímám jako výzvu, nad kterou je potřeba vyhrát.
***
Profil
Ivan Tomašev Srbský basista Ivan Tomašev se narodil v Bělehradě a záhy po studiích se stal členem opery v Novém Sadu. Nyní je sólistou opery v Bělehradě, kde se prosadil zejména jako interpret Verdiho. Hostoval také na mnoha operních scénách zejména v Itálii, dále v Rakousku, Švýcarsku a Německu.
