Přilétlo jaro z daleka / a všude plno touhy, / vše tlačilo se k slunci ven, / že snilo sen tak dlouhý.“ Jak to pokračuje dál? No, přece takhle: „Odkud že přilétlo jaro, Hubáčku?“ „Prosím, z daleka.“ „Odpovídejte celou větou.“ „Jaro přilétlo z daleka.“ „Co tím chtěl básník říci?“ „Básník tím chtěl říci, že jaro bylo pryč a teď najednou přilítlo.“
„Kdopak by mi to vyložil lépe? Nuže, Korecká?“
„Básník nás chce upozornit, že jaro lítá.“ „Jak to myslíte?“ Korecká neumí blíže vysvětliti svoji zajímavou ideu. Hlásí se Troníček.
„Prosím, básník nám tu ukazuje, jak ten čas letí.“
„Nuže, přátelé, přemýšlejte. Létá jaro, nebo nelétá?“
„Jaro, prosím, lítat nemůže, poněvadž nemá křídla.“ „Jak si to tedy vyložíme, Hakle?“ „Vyložíme si to básnickou fantazií.“ „Co znamená druhý verš básně, Šaufele?“ „Druhý verš básně znamená, že všude je plno touhy.“ „Jak tomu rozumíte?“ „Prosím, já tomu vůbec nerozumím.“ „Sedněte si hlupáku. Co je tím míněno, Boučku? Copak to tam máte pod lavicí?“ „Prosím nic. Prosím, v tom verši básník praví, že na jaře je všude plno touhy.“ „Jaké touhy?“ „To je, prosím, různé. Lidé touží hlavně po penězích.“ Pokud to někdo někdo náhodou nepoznal, pak je to z Žákových Študáků a kantorů. Docela se dnes hodí to tu ocitovat, není-liž pravda? * A už dost s tím jarem, stejně je to iluze a opium lidstva a za chvíli bude pryč. * „Jsem metafyzický absurdokonkrétista,“ definoval nově svůj výtvarný styl Karel Gott. Když se člověk nad tím zamyslí, pak uzná, že je to zcela výstižné. A článek, který vyšel na jednom serveru, pokračuje: jako malý kluk maloval pohřby. Bezelstně se těšil na každý smuteční obřad. Fascinovalo ho to, i když řečem pana faráře nad rakví moc nerozuměl. „Dojímalo mě to a vždycky jsem toužil utěšovat pozůstalé. Když dlouho nikdo neumřel, našel jsem si přejetou kočku nebo zmrzlou vránu a vystrojil jsem jí slavnou poslední cestu.“ Toto přiznání sblíží s Karlem Gottem nejednoho z nás. Vždyť se přiznejme, kolik z nás sbíralo po cestě vysušené a do rozplácla rozježděné žáby, dlouhé hodiny se klacíkem šťouralo v rozkládajícím se tělíčku mrtvého krtka, a když jsme jednou na smetišti objevili mršinu velkého psa, cítili jsme se vzrušeni, jak pak už jen jako při jistých jiných příležitostech. Morbidita a dětství spolu tajemně souvisí a talent se zprvu projevu právě tímto způsobem – sběrem zmrzlých vran, zahrabáváním koček. Jiná věc je, že Karel Gott stále přichází s něčím novým. * V Americe si pro ošetření došel jeden pes, kterého pokousal jiný pes. Prostě si došel k veterináři, zaklepal zdravou ťapkou, a když mu MVDr. otevřel, nechal se ošetřit. Byl to německý ovčák, čehož američtí rasisté hned chtěli zneužít k tvrzení, že jde o důkaz převahy nordické rasy, což je nesmysl, protože jeden čínský palácový psík si došel k zubaři sám vytrhnout zub. * Nové datum konce světa se našlo na Da Vinciho Poslední večeři Páně. Napsal ho prý na nějaký půlměsíc vznášející se nad Kristem. Prý to má být 1. listopadu 4006, kdy má skončit potopa, která začne 21. března. Ok. Ale co tedy bude pak? Zem zalijí vody, všichni se asi utopí, ale ryby nebo aspoň žoužel a plankton přežijí. A člověk obojživelník ze známé sovětské sci-fi, ten s něčím takovým už dávno počítal. Ne ne, tak konec světa vypadat nebude. Navíc pak bude planeta skutečně modrá, jak o tom sní náš pan prezident. * Na konec světa se stejně všichni trochu těšíme. Bude volno.
O autorovi| Jiří Peňás, redaktor LN
