Byl právě před odjezdem. S motocyklovým týmem a kolonou osmi aut mířil do africké pouště na třítýdenní soustředění. Současně Pavel Kubíček řešil rozšíření podlahové plochy pražské prodejny Harley Davidson a podle svých slov uhlazoval nedoteky z dob minulých. „Jsou to detaily, ale z detailů se skládá celek. Firma za poslední roky malinko vyrostla, je potřeba jinak nastavit vnitřní toky a udělat desítky věcí. Stavební projekt jde teď do finále, do konce září by měl být zkolaudován.“ Také o rozšíření prodejny se prý rozhodoval bez bližšího plánu. „Jednou v neděli nás to s kolegy napadlo, když jsme tu seděli na dvoře.“ Chlorovaná voda z kohoutku V 80. letech vystudoval práva, ale z prvního zaměstnání v právním oddělení Československého rozhlasu odešel po týdnu kvůli oslovování „soudruhu doktore“, protože se mu podle jeho slov nedařilo vysvětlit, že je doktor, ale soudruh ne. Přes kamaráda se dostal do československého střediska výtvarných umění Art Centrum Praha, které bylo tehdy významným fenoménem v oblasti obchodu s výtvarným uměním a jeho vývozu do zahraničí. V této práci se také poprvé - ještě za socialismu - seznámil s reklamou. Po roce 1990 pak patřil spolu s dalšími kolegy s Art Centra mezi první zakladatele reklamního průmyslu u nás. Ve spolupráci s Markem Šebesťákem odstartoval činnost jedné z největších českých reklamních agentur Mark/BBDO. O jednoho z prvních potenciálních klientů, firmu United Distillers, ale tehdy málem přišli kvůli neobvyklé objednávce občerstvení - zatímco měli přichystáno několik druhů tvrdého alkoholu i kávy, klient si objednal vodu. Nakonec mu ji natočili z kohoutku. Kvůli chloru byla úplně bílá. Zástupce zahraniční firmy však přesto zaujali natolik, že do Mark/BBDO na několik let přestoupil jako zaměstnanec.
„S Markem Šebesťákem i s Jirkou Kratěnou, který u nás zakládal Young& Rubicam, se pořád potkáváme. Mezi našimi zákazníky je i Petr Havlíček nebo Michal Srb, jenž ze světa reklamy už také odešel. Víme o sobě,“ popisuje Kubíček vztahy s bývalými kolegy.
Zůstal v zácpě Se světem motorek se Kubíček poprvé setkal také coby reklamní manažer, když jel na jednání a v Holešovicích uvázl v zácpě. Odstavil auto ke krajnici a šel dál pěšky. Po cestě potkal prodejnu motorek a na místě si v ní koupil choppera Suzuki. „Obdivuju lidi, kteří si dokážou něco naplánovat, vymyslí si projekt a pak jej postupně realizují. Já to nikdy neuměl a umět nebudu. Plánuji tak týden dopředu, ale víc ne,“ říká o svém přístupu.
Reklama se z velkého dobrodružství, kdy pracovali sedm dní v týdnu dvacet hodin denně, měnila podle Kubíčkových slov ve stále větší a větší schůzování, takže ve chvíli, kdy mu mezinárodní síť BBDO nabídla, že odkoupí jeho akcie, nijak zvlášť neváhal. Pro Harley Davidson se pak rozhodl opět spontánně. „Nastupoval jsem už do rozjetého vlaku. Zastoupení Harleye tady dělal historicky pan Weber, pak to od něj odkoupil Pepa Beneš a já se k němu přidal. Potkali jsme se přes motorky, on vedl zastoupení, já byl zákazník. Nechal jsem si dovézt ojetinu Harleye ze Spojených států a slovo dalo slovo.“
Struktura firmy v Evropě byla tehdy jiná než dnes. České zastoupení fungovalo také jako subdealer Německa, v řadě zemí tehdy Harley ještě vůbec nebyl, třeba v Polsku, na Slovensku, na Ukrajině, v Maďarsku, v Rusku. „Firma nebyla tak velká, aby vyžadovala mnohohlavý management. Zprvu ji vedl Pepa Beneš, po historicky krátké době jsme to otočili a začal jsem ji řídit já. Ze současného personálního obsazení tu tři kluci byli, už když jsem přišel, zbytek, nějakých patnáct až osmnáct lidí, už prošlo takříkajíc mýma rukama.“ Zákazníci se nemění Hlavní zákaznická skupina se ale podle jeho slov nemění. „Ta sorta je pořád stejná. Najdou se mezi ní i vousatí a potetovaní chlapi, které veřejnost vnímá jako určité prototypy zákazníků téhle značky, ale většinu klientů tvoří spíš vyšší a střední manažeři, co mají motorku jako koníčka. Velký kluci - velké hračky. Je to dáno i tím, že naše motorky stojí od 200 do 700 tisíc, takže si je nemůže pořídit někdo, kdo nemá na chleba. Na druhou stranu není ta cena vystřelená do nesmyslné výše, jak si někteří myslí.“
České zastoupení dnes patří do segmentu střední Evropy, kam je kromě tohoto regionu překvapivě zařazená i Jižní Afrika, a celé je to řízeno z Londýna. „Rozdělení kompetencí je dnes už také jiné - třeba za dealerství odpovídá Petr Svatoš, má na to pravomoc a umí to. Já jsem se stáhl trochu do pozadí,“ říká Kubíček.
Slova o stažení se do pozadí použije ještě víckrát: konkrétně když mluví o svých zkušenostech s rallye Paříž Dakar a se závodním týmem KM Racing, který vedl. A pak také ve spojení s českým Autoklubem, v jehož vedení rovněž byl. „Po posledním Dakaru jsem ze všeho vycouval a na funkci v Autoklubu jsem rezignoval. Za poslední tři roky toho mám dost. Stojí to spoustu času a peněz,“ říká.
Proč sport zachází na úbytě KM Racing, s nímž jel Paříž Dakar, dotoval z velké části vlastními penězi. „Celý český motosport umírá na nedostatek financí, nejdou ani na mládež a juniory,“ prohlašuje nespokojeně Kubíček. „Ze státního rozpočtu dostane tenhle sport jen pár drobných a z Autoklubu prakticky nic. Chcete-li tedy rozjet nějaký projekt, musíte si na něj sám sehnat peníze, zajistit reklamu i publicitu, celý ho zařídit a vedení Autoklubu vám neřekne ani děkuju. Bohužel to není problém jen motosportu, ale jakéhokoli sportu u nás. Motorismus, atletika, lyžování - všechny chcípají na úbytě na úkor fotbalu a hokeje. Jakékoli finanční prostředky jdou nejdřív na tyhle dva sporty, pak je dlouho nic a pak nastoupí bafuňáři, co spolknou zbytek. Všechny vrcholné orgány jsou obsazeny pár lidmi ve věku mezi šedesáti a osmdesáti, kteří tam sedí už třicet let, a dokud nevymřou, nikoho mezi sebe nepustí. Nejtragičtější na tom je, že si myslí, že to dělají nejlíp, jak to jde. Jeden nebo dva solitéři proti tomu nic nezmohou.“ Mám sen...
Nad otázkou, zda lze tento problém konkrétně přiblížit, Kubíček dlouho neváhá: „Podíváte-li se na naše výsledky v motosportu před čtyřiceti lety, před dvaceti lety a dnes, uvidíte, že v kontextu evropských soutěží jdeme rapidně dolů. Protože je to drahé a kluci, co závodí, nemají peníze. Nebo si vezměte to, že tu existuje problém s vhodným místem pro off road čtyřkolky. Ale není nikdo, kdo by poukázal třeba na to, že tu zůstala spousta nevyužitých vojenských prostorů, a řekl: ,Fajn, kluci, tak si jezděte tam a nabijte si tam třeba hubu, když chcete.‘ Vždyť ta masa lidí, kteří si tyhle stroje kupují, by tam opravdu jezdila. Ale nikdo je tam nepustí. A to by měl být taky úkol klubu nebo svazu starat se, aby dorost měl kde jezdit. Ale asi to nejde.“
Vedení KM Racingu převzal po Kubíčkovi Martin Macík a šéf Harley Davidsona se víc věnoval přestavbě svého showroomu. Myšlenka na pořádnou off road dráhu ho ale neopouští. „Mám jakýsi sen... Bavilo by mě vzít si obytňák, strávit léto ve vojenském prostoru, buldozerem ho upravit a začít provozovat. Snažím se ho už pár let najít, a nejde to. Nejsem si jistý, jestli to má vůbec šanci vzniknout.“
***
PAVEL KUBÍČEK
Rodina: Úspěšně rozvedený, se stálou přítelkyní.
Auto: Ford F 150, motorka Harley Davidson XR 1200.
Oblíbená hudba: „Když to má rytmus, rým a šlape to.“ Oblíbená dovolená: „Celý můj život je jedna velká dovolená a zároveň práce, nedělám rozdíly mezi ,jsem v práci‘ a ,nejsem v práci‘.“
