Základy smlouvy START-1 se začaly rýsovat již počátkem 80. let (tehdy se pracovně označovala ještě jako SALT-III). Jednání byla ale mnohokrát odkládána, Moskva se také obávala oslabení svého arzenálu vzhledem k americkým plánům na strategickou obrannou iniciativu, známou spíše pod atraktivnější přezdívkou „hvězdné války“.
Smlouva byla nakonec podepsána až počátkem let devadesátých – přesně 31. července 1991. A když za půl roku přestala existovat jedna ze smluvních stran – Sovětský svaz –, povinnosti přešly na čtveřici nově vzniklých států: Rusko, Bělorusko, Kazachstán a Ukrajinu. Tři posledně jmenované země pak své jaderné arzenály převezly na ruské území.
Díky smlouvě START-1 se bývalý sovětský jaderný arzenál zmenšil na necelou polovinu. Nová smlouva by měla znamenat další redukci zásob atomových zbraní obou zemí, přičemž dotknout se má nejen samotných hlavic, ale i ponorek, bombardérů a raketových nosičů. Zatím ovšem není známo, jak velké škrty se dohodnou.
Americký prezident Barack Obama se se svým ruským protějškem Dmitrijem Medveděvem už letos v červenci dohodl o snížení počtu hlavic připravených k bojovému nasazení o třetinu. Tedy zhruba na úroveň 1500 až 1700 náloží.
Kromě handrkování o skutečnou velikost zásob zbývá dohodnout, jakým způsobem bude probíhat ověřování dohody. Jedno je však jisté už teď: i zmenšené arzenály by stačily na likvidaci celé planety.
