* LN Írán oznámil, že uvedl do provozu jadernou elektrárnu. Může v ní získávat materiál pro atomovou bombu?
V každé jaderné elektrárně vzniká vyhořením paliva plutonium, které se poměrně složitým způsobem separuje a obohacuje. Tak lze získat izotop plutonia 239, které je svými vlastnostmi velice vhodný pro výrobu atomové bomby. Atomová nálož se dá vyrobit rovněž s využitím izotopu uranu 235.
* LN Jak se tyto izotopy vlastně získávají?
Jsou dvě možnosti. Pro plutonium 239 lze použít vyhořelé palivo z jaderné elektrárny, pro uran 235 stačí uranová ruda. Tu lze poměrně jednoduše koupit od nějakého jiného státu. Navíc Írán nedávno otevřel důl na uran.
* LN Proč je Írán podezírán z toho, že vyrábí materiál vhodný pro vojenské účely?
Problém je v tom, že pro výrobu elektřiny i bomby je nutné zvýšit v rudě množství uranu 235. Pro energetické účely stačí obohatit rudu na tři až pět procent a pro vojenské na devadesát procent. Protože Íránci odmítají dohled mezinárodních inspektorů, nelze proces kontrolovat. Když Íránci tvrdí, že mají svůj uran, který si chtějí sami obohatit a sami z něj vyrobit jaderné palivo pro elektrárnu, nelze jim to zakázat. Ovšem je to velmi nestandardní postup, zvláště když jim Rusové nabídli jak obohacování, tak dodávky paliva pro reaktor.
* LN A proč je podezřelé, že si Íránci uran obohacují sami?
Je to mimo jiné velmi nákladná záležitost. Například v projektu Manhattan, v němž USA v době druhé světové války vyvíjely první atomovou bombu, tvořilo obohacování největší položku. Nyní je závodů na obohacování jen několik na celém světě, protože se jednotlivým zemím nevyplatí mít vlastní provoz. A palivo s obohaceným uranem do elektráren lze jednoduše koupit na světových trzích.
* LN Jak složité je obohacování uranu?
Představte si, že před vámi stojí dva lidé, jeden váží 99 a druhý 100 kilogramů, a máte určit, kdo je méně hmotný. Tento příklad ilustruje, jak obtížné je oddělit lehčí U235 od těžšího U238. Používá se několika způsobů. Uranová ruda se chemickým postupem změní v plyn a ten se pak prohání přes tisíce porézních membrán. Osvědčeným způsobem je separace pomocí odstředivek s vysokými otáčkami. Plyn se přitom musí zahřívat na desítky stupňů, aby se nezměnil v kapalinu a samozřejmě nesmí z centrifugy unikat.
* LN Íránci nedávno oznámili, že mají 6000 odstředivek. Je to dost na obohacení potřebného množství štěpného materiálu?
To je velice málo, pokud vím, tak plánují stavbu 50 tisíc odstředivek.
* Pokračování na straně 26
* Dokončení ze strany 25
* LN Jaká je minimální hmotnost izotopů pro jednu pumu?
Záleží na míře obohacení. Když je ve štěpném materiálu devadesát procent U235, je potřeba okolo padesáti kilogramů, stejně obohaceného plutonia 239 stačí asi 15 kilogramů.
* LN Kdy mohou Íránci toto množství vyrobit?
Bez konkrétních informací o technických parametrech odstředivek nebo o množství membrán nelze spolehlivě odpovědět.
* LN Jsou tedy nějaké indicie, které by napovídaly, že v Íránu chystají atomovou bombu?
Mnoho věcí je v Íránu nestandardních vzhledem k ostatním částem světa.
* LN Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Je to především odmítání ruské nabídky na obohacování a dodávky jaderného paliva. Obvykle se používá již ověřené jaderné palivo, protože nově vyvinuté může působit v reaktoru problémy. Dalším příznakem příprav může být fakt, že i když je reaktor v nově otevřené elektrárně tzv. lehkovodní, postavili v Íránu závod na výrobu těžké vody. Ta se používá pro reaktory, ve kterých spalováním paliva vznikají izotopy plutonia ve větším množství a lepší skladbě než v lehkovodních reaktorech. Ty se pak separují podobně jako uran. Když to shrnu, mají v Íránu už několik základních provozů tvořících řetězec nutný pro výrobu atomové bomby, což ovšem nedokazuje, že tuto zbraň opravdu chtějí vyvinout.
