Z trochu posmutnělé slávistické šatny, v níž se mu rozplynul sen o obhajobě mistrovského titulu, přešel na střídačku české reprezentace. Vladimír Růžička (45), impulzivní trenér a někdejší kapitán slavného naganského týmu, v pátek v průběhu galavečera převzal v Liberci cenu Lidových novin pro nejlepšího trenéra sezony.
* LN Jak složité pro vás bylo takhle bleskově přehodit myšlenky ze Slavie na reprezentaci?
S Ondrou Weissmannem a Pepou Jandačem, kteří se mnou nároďák trénují, jsme si poslední měsíc dost často volali a věci kolem nároďáku probírali. V neděli jsme se Slavií prohráli v Karlových Varech, den jsem si orazil a jel na soustředění. Teď už se těším, až mistrovství světa začne.
* LN Kdo je podle vás nejlepší český trenér?
Těžko říct. Máme hodně zkušených a kvalitních trenérů, ať je to třeba Pepa Paleček nebo Franta Výborný, který se téhle práci věnuje strašně dlouho. Je tu Venca Sýkora, Vláďa Vůjtek, Ondra Weissmann. Ale také mladí trenéři – Miloš Hořava, Pavel Hynek nebo Zdeněk Venera, který měl velice dobrou loňskou sezonu. Všechny ale vyjmenovat nemůžu a nerad bych na někoho zapomněl. Kdo je ale opravdu nejlepší, to není snadné říct. Tím spíš, že trenéřina je taky trochu o štěstí.
* LN Cítíte se být spíše trenérem, anebo koučem?
Já jsem se ocitl v jakési dvojroli. Při tréninku nacvičujeme spoustu věcí, aby to pak při zápasech k něčemu vypadalo. Ono totiž nejde jen o to přijít na zápas a odkoučovat ho. Musíte především vědět, co chcete hrát, a hlavně aby taky hokejisti věděli, co od nich trenér vyžaduje. Na střídačce nejsme jen od toho, abychom střídali hráče. Musíme samozřejmě určovat i systém hry, který se podle soupeře mění.
* LN Vaší Slavii se v play off stala zvláštní věc. Pokaždé nezvládla úvodní zápasy. Víte proč?
Proti Vítkovicím to bylo možná zapříčiněné docela dlouhou herní pauzou. Když se to ale stalo podruhé, tak jsem si říkal, že to přece není možné. Skutečně dodnes nevím, proč jsme ve všech třech sériích první zápas prohráli. Nedokážu si to prostě vysvětlit. Navíc to nebyly porážky třeba jen o gól. Skóre z těchhle zápasů vypadá až hrůzostrašně. Možná to bude i tím, že naše mužstvo hraje nejlíp, když je pod velkým tlakem. Hráči si za stavu 0:0 na utkání třeba řekli, že se zatím nic neděje, že do konce série je ještě daleko... Opravdu nevím, proč tomu tak bylo, ale každopádně to není dobře.
* LN V této souvislosti bych připomněl, že na světovém šampionátu začínáme s Dánskem...
(usměje se) Papírově je zápas jasný, takže teď jen doufám, že tuhle věc nepřenesu z extraligy do národního mužstva...
* LN Vracíte se ještě někdy v myšlenkách k finálové sérii s Karlovými Vary a neříkáte si, že jste měl třeba něco udělat jinak?
Já nemám moc rád takové ty řeči, co by člověk udělal jinak, kdyby se čas vrátil. Zkrátka se pro něco rozhodnete a uděláte to. V posledním utkání v Karlových Varech byl asi rozhodující okamžik, když domácí snížili na 2:3. Hráli jsme přesilovku a dostali v ní gól. To byl zlomový okamžik zápasu. Soupeř najednou začal cítit obrovskou šanci. K hokeji ale patří situace, kdy vedete 3:0, a pak prohrajete. Chleba se ale ve finálové sérii lámal už na našem ledě v Praze. Ze tří zápasů po sobě jsme doma vyhráli jen jednou a to bylo málo.
* LN Jaký máte recept na smutek, který na vás bezpochyby také po závěrečném finálovém zápase dolehl?
Jasně že já i hráči jsme byli smutní. Kdyby nám ale před sezonou někdo řekl, že dojdeme až do finále, tak bychom tuhle vizi asi brali všema deseti. Přiznám se, že jsem tomu snad ani moc nevěřil... Tahle sezona totiž byla pro Slavii strašně těžká, kromě extraligy jsme hráli i těžké zápasy v Lize mistrů. Bylo to pro nás něco nového, ale mužstvo ukázalo svoji sílu. V jednu chvíli jsme v nejvyšší soutěži spadli až na sedmé místo, ale pak jsme se zase vyhoupli na první příčku. Což taky nebylo jednoduché. A k tomu smutku – moc jsem ho neřešil a po posledním utkání jsem všem hráčům poděkoval za to, co v průběhu celé sezony odvedli.
* LN Stejně jako ve Slavii musíte i v reprezentaci řešit poměrně složitou situaci s brankáři. Jde o náhodu, anebo už zkrátka elitní gólmany nemáme?
Náhoda to není. Kluci ve věku kolem 22–24 let zkrátka nedostávali dlouho šanci. Kopřiva nebo Mensator mohli docela klidně být v reprezentaci už dva tři roky. Asi nebylo moc moudré brát na světové šampionáty tři zkušené brankáře. Aspoň jeden měl být vždycky mladý, aby se otrkal a okoukal, jak to na mezinárodní scéně chodí. Což je důležité, protože mistrovství je o něčem jiném než domácí soutěž. Jsme v situaci, že z brankářů, které máme pro mistrovství k dispozici, jediný Prusek na šampionátu chytal. A ten má ještě zdravotní problémy. Ti ostatní, kteří v reprezentaci v posledních letech chytali, letos většinou neměli dobrou formu.
* LN Radíte se v reprezentaci řekněme o taktice a dalších věcech se zkušenějšími hráči, anebo si vše rozhodujete čistě sám?
Tak především mě zajímá názor mých asistentů, přičemž musím říct, že se ve většině věcí shodneme. S hráči některé záležitosti samozřejmě také můžu probrat. Důležité totiž je, aby mohli i v reprezentaci hrát, na co jsou zvyklí, co jim vyhovuje a v čem jsou silní. Bylo by špatné, kdybych se snažil jejich projev předělávat.
* LN Po čase se v reprezentaci znovu objevil Jaromír Jágr. Změnil se?
Jardu znám dost dlouho, takže vím, že je svůj a jako každý hráč s přibývajícím věkem řekněme dospívá. Jarda je každopádně příkladem pro všechny hráče. Když se před rokem vrátil z NHL do Evropy, tak první, co řekl, bylo, že chce za naši zemi hrát na mistrovství světa. Což je pro náš hokej jedině dobře.
* LN Je mistrovství světa spravedlivá soutěž?
Nejspravedlivější je olympiáda, protože si na ni každý trenér může vybrat, koho chce, a tým si složit, jak potřebuje. Na mistrovství světa se zkrátka nemohou objevit všichni hráči, které trenéři chtějí, protože se v tom termínu NHL nepřerušuje. Ale na druhou stranu – pro všechny to je stejné.
* LN Váš temperament na střídačce je dostatečně známý, stejně jako vaše emocionální projevy směrem k rozhodčím. Snažíte se na mezinárodní scéně trochu brzdit?
U národního týmu je to jiný. Taky se rozčiluju, ale trochu jinak. Když jsme hráli Ligu mistrů a něco se mi nelíbilo, tak jsem na střídačce svým způsobem taky trochu řádil. K hokeji ale tyhle věci patří a rozhodčí jsou tam od toho, aby posoudili, jestli se všechno odehrává v přijatelných mezích.
* LN V hokeji jste už získal takřka vše, čeho může hráč i trenér dosáhnout. Sníte ještě o něčem?
Mě hlavně hokej pořád strašně baví. Až mě jednou bavit přestane nebo zjistím, že mě už tahle práce vnitřně nenaplňuje, tak s trenéřinou skončím a budu se věnovat třeba práci manažera.
***
Nejlepší z extraligy
Nejslušnější hráč:
Jakub Sklenář (Slavia)
Nejlepší nováček:
Jakub Štěpánek (Vítkovice)
Nejlepší rozhodčí:
Vladimír Šindler
Nejlepší trenér:
Vladimír Růžička (Slavia)
Nejlepší brankář:
Lukáš Mensator (Karlovy Vary)
Nejlepší obránce:
Jiří Šlégr (Litvínov)
Nejčastější hráč utkání:
Jaroslav Bednář (Slavia)
Zlatá helma ČT:
Jiří Trvaj (Znojmo)
Sympaťák extraligy:
Martin Straka (Plzeň)
Nejproduktivnější hráč:
Jaroslav Bednář (Slavia)
Nejlepší hráč play off:
Lukáš Mensator (Karlovy Vary)
Hokejista sezony:
Martin Straka (Plzeň)
