A máme tu pololetí. A vysvědčení. Při té příležitosti musím vzpomenout nedávné televizní přiznání Marka Ebena. Řekl, že na základní škole míval na vysvědčení tak tři až čtyři trojky. Nešla mu prý matematika ani fyzika, potíže měl ale podle svých slov i se zeměpisem. Hlásit se na gymnázium, napadlo mne, nevezmou ho, a kdyby přece, nejspíš tam budou tohoto nesporně mimořádného, inteligentního a tvořivého člověka považovat za hlupáka. Ještě že tenkrát dostal šanci na konzervatoři! Dneska by to ale taky neměl lehké. Jeho šance dostat se na víceleté gymnázium by byla minimální, v Praze prakticky nulová. To mě na té školní klasifikaci dost mrzí. Jestli si někdo myslí, že spory kolem jednotných maturit a plošných srovnávacích testů probíhají jen u nás, tak se mýlí. V Anglii například nastavili nová měřítka pro zkoušku GCSE (General Certificate of Secondary Education), ověřující vzdělávací výsledky šestnáctiletých středoškoláků. A podle internetového servisu BBC se zjistilo, že očekávaného standardu dosáhlo jen 16 procent z nich.
Následovala reakce učitelů, kteří se rozhořčují, že měření je nedůvěryhodné a pravidla nedotažená. Zajímavé rozhodně je, že mezi neúspěšné školy se zařadily i prestižní drahé vzdělávací instituce jako Eton nebo Harrow. Ukázalo se totiž, že úměra „čím dražší škola, tím lepší výsledky“ tak docela neplatí.
Čtenářka Jarmila Řeháková se vrací k zápisům do prvních tříd a píše nám, že podle její zkušenosti rodiče často hledají záminku a bez zjevné příčiny se snaží sami prosadit odklad. A důvod? Chtějí, aby jejich dítko bylo už od počátku školy ve výhodě, lépe se umělo prosadit a od počátku patřilo mezi premianty. „Tak to znám z okolí, ovšem nikoliv rodinného,“ vysvětluje.
Musím potvrdit. Ale s tím, že rodiče jsou ve své snaze oddálit školní docházku aktivně podporováni pedagogy a psychology v pedagogickopsychologických poradnách. Těm se taky líbí, když jdou děti do školy co nejvyzrálejší. Na druhou stranu se jim nelíbí, když na ty děti přijde už ve čtvrté třídě puberta a v deváté třídě jim přerůstají přes hlavu.
Alternativu k někdejší výzvě politikům „Děkujeme, odejděte“ a současnému lékařskému heslu „Děkujeme, odcházíme“ vymysleli studenti bojující za zachování frýdlantského osmiletého gymnázia. Zní: „Děkujeme, zůstáváme“. Teď jenom aby ministerstvo neodpovědělo něco jako „Děkujeme, neplatíme“.
