Poprvé jsem se s nimi obeznámila, když jsem před třemi lety jela autobusem z anglického Leedsu do přímořského městečka Scarborough. Už na zastávce mě tahle partička mládeže kolem dvaceti začala zajímat – hlučila divnou angličtinou, ze které jsem nerozuměla ani spojky, nezřízeně plivala, usrkávala pivko z plechovek, pustila si MAGNEŤÁK, malinko se prala a jejich oblečky byly ve srovnání s vymydlenými mladými Brity z centra zkrátka špatenka.
Děvčatům se na uších houpaly zlaté kruhy tak velké, že by se na nich dal předvést gymnastický kus, vlasy měly vyčesané nahoru do culíku utaženého tak pevně, až jim tenhle neumělý facelift vyrobil z nalíčených znuděných očí dva šikmé komíny, a přes plyšové růžové mikiny jim viselo tolik zlatých řetězů, že by se nad tou parádou prodavačka z české Jednoty rozbrečela závistí.
Jejich chlápci měli viditelně také velmi kladný vztah k zlatu – prsten na každém prstě, hlavu zašitou pod kšiltovku a přes ni pro jistotu ještě nataženou kapucu od teplákovky Adidas nebo Reebok. Všichni do jednoho z téhle bandičky podupávali trapně sněhobílými teniskami. Připomínali mi české taxikáře z devadesátých let se svými družkami, jež se ještě před pár lety mohly velmi pravděpodobně živit prostitucí.
Po pár minutách na zadním sedadle v autobuse začala omladina „tajně“ kouřit a moje kamarádka si všimla, že jedna dívka jako by svému milému cosi vybírala z hlavy. „Vši?“ hádaly jsme a prchaly na sedadla daleko od nich rychleji než šváb před světlem. Jaké bylo moje překvapení, když mi pak v hospodě můj vystylovaný anglický kamarád vysvětloval, že podle popisu nešlo o jen tak „ledasjakou lůzu“, nýbrž o novou britskou subkulturu, které se říká chavs (čti čavs, volně přeloženo týpci). V Americe je obdobná, většinou věčně nepracující chudina, která bydlí v karavanech, nevybíravě přezdívaná „white trash“ čili bílá chátra. V Anglii je tomu ale trochu jinak. Vrstva chavs, kteří se tu většinou líhnou z příslušníků fotbalových hooligans, drobných podvodníčků a zlodějíčků, nevzdělané zevlující mládeže, chronických nezaměstnaných nebo jen neutěšeně chudých, má dnes už nejen vlastní, ortodoxní způsob oblékání, na kterém si zakládá (viz výše uvedený popis), či speciální slovník. Ale co víc – styl těchhle nepřehlédnutelných vulgárních týpků z dělnických čtvrtí britských měst pronikl v posledních třech letech úspěšně i do televize a na hudební scénu.
Zneužitá kostka
Slovo „chav“, které nejspíš pochází z anglo-rumunského chavi (dítě) nebo cikánského chavo (chlapec) a rozšířilo se z anglického severu do celé země, renomovaná lingvistka Susie Dentová označila jako „nejtrendovější“ britské slovo roku 2004. O rok později bylo zapsáno do Oxfordského slovníku.
Někdy se chavs říká také pikeys, ve Skotsku se těmto lidem přezdívá „neds“ (akronym pro „non-educated delinquents“ – nevzdělané delikventy). Příslušníci nevzdělané a nemajetné vrstvy pochopitelně nejsou žádný nový „jev“, zvláštní ovšem je, že chavs vlastně vyrobili z nouze ctnost.
Ti, kteří se tak označují, ale nepatří zrovna k miláčkům anglické společnosti. Na internetu lze najít hordu materiálů, jejichž autoři se s nebývalým zápalem věnují karikování a posmívání zjevu, mluvě i vkusu této nové společenské vrstvy. Jako třeba na stránkách „How to spot a chav“ (Jak vypátrat chava), kde někdo radí, jak takového floutka rozpoznat už na dálku (a vyhnout se mu nebo ho rovnou „umlátit“). „Popravdě – spousta chavs nevlastní boty. Všechno, co maj, jsou bílý tenisky. A musí mít ohromnou, viditelnou značku, ostatně jako všechno, co si c h a v v e zme na sebe!“ nebo „Pokud jde o holky, poznáte je tak, že mají IQ ponožky, sexuální morálku zaběhnuté kočky a pravděpodobně jsou těhotné už v jedenácti.“ Pravda je, že Británie co do počtu nezletilých těhotných dívek v Evropě vede – tyto dívky se rekrutují zejména z nuzných vrstev.
Chavs, podle bedlivých pozorovatelů jejich života, kteří se neváhají na internetu podělit o své poznatky, jsou oddaní jen třem hudebním stylům: kluci poslouchají rap, dívky R&B a obě pohlaví potom holdují komerčním hitům, které zrovna vévodí „top 20“. Zbožňují akční filmy, romantické komedie, pitbully, nejnovější modely mobilních telefonů, sportovní auťáky a v neposlední řadě televizní talk-show, kde se řeší emocionální zvraty v životě jiných chavs.
Jednou z nejmilovanějších věcí těchto novodobých svérázů britských měst, kteří s oblibou vysedávají před obchodními centry, stánky s rychlým občerstvením nebo na zastávkách autobusů, je baseballová čepice přikrytá kapucou, aby na záznamech bezpečnostních městských kamer ztížili případně policistům svou identifikaci. Zejména pak jejich srdce tluče pro baseballku od luxusní anglické společnosti Burberry. Když si to člověk štráduje po některé z londýnských ulic, může si na dveřích mnoha putyk přečíst nápisy jako „no Burberrys“.
Tím se chtějí majitelé hospod pojistit, že práh jejich restauračního zařízení nepřekročí nikdo z řad chavs, milujících charakteristický znak této luxusní značky – tartanovou kostku, kterou poprvé firma představila už v roce 1924. Jak „úchylka“ chavs na kostkovaném designu vznikla? Stačilo, aby se v jejich oblíbeném nekonečném televizním seriálu EastEnders zjevila herečka Danniella Westbrooková (klasická chav) s tímto potiskem na sukni, klobouku a kabelce. Pro renomovanou značku zájem „neobvyklých“ zákazníků (i když řada z nich pochopitelně nosí padělky) znamenal paradoxně ránu pod pás, kterou by vedení neodhadlo ani v nejtemnějších marketingových prognózách. Tržby Burberry začaly rapidně klesat – anglická smetánka pochopitelně nestála o to vypadat podobně jako fotbaloví hooligans… Kšiltovku za padesát liber přestala firma úplně vyrábět a pozměnila svůj tradiční vzor z černých, červených a bílých čar na béžovém podkladě. Vedení společnosti teď nezbývá než doufat, že se chavs-paráda nerozšíří do celého světa, odkud proudí většina zisků. Na druhou stranu „vytříbený“ módní vkus chavs přinesl jiným peníze – velký řetězec ASDA navrhl vlastní řadu oblečení se značkou „chav“.
Znič ho knihou
„Když vidíš pikey na ulici, udělej následující: Zaveď ho do temné aleje a zab ho. Když se tě pikey snaží napadnout, ukaž mu kus mýdla/knihu (to funguje obdobně jako na upíra kříž),“ bez skrupulí rozstřikují emoční jed odpůrci chavs na internetu. „Pokud jdou do kina, chápou ho jako místo, kde se prima píší textovky a olizuje se se svojí holkou,“ píše na internetových stránkách s názvem „Chav culture“ jakýsi anonym. Upozorňuje na to, že chavs mají stejně jako jiní obyčejní smrtelníci rádi filmové hvězdy. „Milují ale hvězdy typu Jeana-Clauda Van Damma, Jet Li a hlavně Vina Diesela. A pokud v tom hraje ještě nějaká R&B hvězda jako 50cent nebo Ice T, je to dost na to, aby se chav vzrušením počural. Pokud v bijáku hraje nějaký hudební talent společně s králem kung fu, chav bude poskakovat a prohlašovat, že je to nejlepší film, který kdy v životě viděl.”
Před dvěma lety vyšel v časopise Time článek, ve kterém jeho autorka Julie Burchillová označuje název „chav“ za formu „sociálního rasismu“ a antichavovské postoje prý podle ní odhalují víc o hlouposti chav-nenávistníků než o nedůvtipnosti jejich domnělých „obětí“. Sami chavs ovšem srdečně nevraží na stoupence jiných anglických subkultur, třeba post-punkové „goths“ – což jsou mladí lidé, kteří chodí převážně v černém, milují horory, líčí si černé „blatníky“ kolem očí a poslouchají „gotický“ rock.
V nedávno uskutečněné studii univerzity Loughborough vyšlo najevo, že v tom, kdo „je“ a kdo „není“ chav, mají jasno už děti mezi osmi a třinácti lety. Chavs už mají bohaté zastoupení i mezi celebritami. Britský tisk už takto označil třeba fotbalistu Wayna Rooneyho, jeho přítelkyni Coleen McLoughlinovou, rapperku Lady Sovereign, zpěvačku Lily Allenovou nebo zpěváka Mika Skinnera ze skupiny The Streets. Dokonce padla zmínka i o princi Harrym! Ve východním Londýně vznikla díky chavs odnož rapu, která se jmenuje grime a hudebně ji lze nejvíc přirovnat k R&B. Takový Skinner stejně jako hubatá jednadvacetiletá žabka z londýnského Wembley Lady Sovereign jsou vlastně prvními nefalšovanými rappery, kteří si nehrají na drsné „gangstery“ z Bronxu. Bližší je jim sarkasmus, drzost a otevřenost, s níž bez rozpaků líčí zcela všední – klíďo píďo i trapné – zážitky. „Original Pirate Material a A Grand Don’t Come For Free zněly spíš jako nějaké sitcomy než rapová alba a Skinnerova schopnost proměnit slangové plácání v něco srozumitelného mu vynesla víc než tři miliony prodaných alb,“ chválil minulý rok deník Guardian dvě alba Skinnera (28), který se v minulosti léčil ze závislosti na hracích automatech a drogách.
Zvláštní postavení mezi známými tvářemi této zvláštní subkultury má člověk jménem Michael Carroll. Tenhle čtyřiadvacetiletý bývalý popelář vyhrál před třemi lety více než devět milionů liber v Národní loterii. Za osmnáct měsíců si stihl koupit, v okázalém stylu správného chav, následující: čtyři domy, prázdninovou vilu ve Španělsku, dvě BMW, dva mercedesy nebo podíl ve vedení fotbalového klubu. Utratil tisíce za drogy, oblečení a – jak jinak – zlaté šperky, několikrát se dostal do křížku se zákonem právě kvůli fetu a řízení v opilosti. Dnes už nemá v hotovosti skoro nic. Pořád se ale prohlašuje za „krále chavs“.
Oblíbené výrazy
britských chavs
Bitch (děvka) – přítelkyně
Ho – matka
Blood (krev) – kámoš
Dis (záporka) – urážka
Innit – souhlas s jiným chav
Pshhhhhhh – zvuk zavírajících se
dveří autobusu
Lush (vydatný) – pěkný nebo dobře
vypadající podle chav-estetiky
Wicked (zlý) – dobrý
Bbz čili Babes (děti, koťata) – oslovení
děvčat děvčetem
O autorovi| LINDA KHOLOVÁ redaktorka Pátku linda.kholova@lidovky.cz
