Ministerstvo spravedlnosti chystá novelu zákona o rozhodčím řízení – i v reakci na diskusi kolem sporného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (12 Cmo 496/2008). Rozhodčí řízení jsou v médiích často zmiňována v negativním kontextu v souvislosti se spotřebitelskými úvěry, odborná obec ale ví, že pokud se strany obrátí na jeden z důvěryhodných rozhodčích soudů typu rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, žádné problémy nehrozí.
Rozhodčí řízení mají samozřejmě oproti soudům velké množství výhod. Jejich určitým problémem nicméně zůstává, že stále platný zákon o rozhodčím řízení ze 70. let nestanovuje odbornost rozhodce. Teoreticky tak může jít i o člověka se základním vzděláním. Někdo rovněž může vidět jako problém, že rozhodci nenesou za rozhodnutí odpovědnost. A je třeba bojovat se zažitou praxí, kdy někteří rozhodci kopou za stranu, která je nominovala, ač by měli být nestranní.
A co je to vlastně software?
Výhody rozhodčích řízení vyniknou při porovnání se soudy. Mezi nevýhody klasických soudů jistě patří jejich formalismus a určitá zdlouhavost. Na rozdíl od rozhodčích řízení zde má strana, která chce rozhodnutí zdržovat, velmi reálnou možnost uplatňovat úspěšné procesní obstrukce. Velkým problémem soudů zůstává jejich malá odbornost v některých specializovaných oborech: v praxi se tak může stát, že se soudce rozhodující komplikovaný IT spor zeptá na rozdíl mezi softwarem a hardwarem. „Věčný souboj“ soudů a rozhodčích řízení nelze rozhodnout zcela jasně, vždy hodně záleží na konkrétní uzavírané smlouvě, kauze a ostatních souvislostech. Například v obchodních věcech budou rozhodčí řízení zřejmě vždy populárnější, zvláště pokud budou obchodní soudy nadále rozhodovat tak pomalu jako doposud. Rychlost je v řadě sporů klíčová, jmenujme namátkou třeba doménové spory.
Ve prospěch rozhodčích řízení bude samozřejmě i nadále hrát to, že nejsou tak dbalé oficialit jako klasické soudy, více znají praxi a mohou si častěji dovolit použít selský rozum, respektive praktický pohled na věc. Pro klasické soudy je kupříkladu velmi těžké posuzovat smlouvy o dílo týkající se softwaru nebo jakýkoliv případ týkající se autorského práva.
Průlom, který se nekonal V posledních letech vyvolalo řadu otázek a debat sporné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 12 Cmo 496/2008 z 28. května 2009.
Vrchní soud v něm uvedl, že „pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen stanoví, že rozhodce bude určen jednou smluvní stranou ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto právnickou osobou, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona“. Zdálo se, že jde o přelomové rozhodnutí, a očekávalo se, že se jím budou řídit soudy nižších instancí a že je ve své praxi bude zohledňovat i Nejvyšší soud (publikoval je ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 51/2010).
Ktomu však nedošlo. Rozhodnutí nebylo po právní stránce zcela přesvědčivé a naprosto popíralo dosavadní praxi, podle které není třeba již před vznikem sporu určit konkrétní osoby rozhodce, ale postačí mechanismus jejich určení. Nejvyšší soud zůstal ve většině případů u své dosavadní praxe (prezentované například rozhodnutím 32 Cdo 2282/2008 ze dne 31. července 2008). Například v rozhodnutí 23 Cdo 5129/2007 z 29. září 2009 se Nejvyšší soud opět zabýval platností doložky, v níž se účastníci dohodli, že rozhodce bude vybrán ze seznamu rozhodců při Asociaci leasingových společností ČR. Doložku shledal platnou, přičemž odkázal právě na závěry rozhodnutí 32 Cdo 2282/2008 a uvedl, že nemá důvod se od nich odchýlit.
Podobně i v rozhodnutí 23 Cdo 4743/2010 ze dne 23. března 2011 Nejvyšší soud nezpochybnil platnost rozhodčí doložky obsahující pouze způsob výběru rozhodce ze seznamu rozhodců vedeného soukromým subjektem.
Ačkoli tedy některé soudy nižších stupňů uvedeným rozhodnutím vrchního soudu argumentovaly, nelze mít za to, že došlo ke změně v rozhodovací praxi.
Více ochrany spotřebitelům Důležitým tématem je chystaná novela zákona o rozhodčím řízení.
Nutnost novelizace zákona o rozhodčím řízení je evidentní, a to zejména s ohledem na stále vzrůstající počet spotřebitelských sporů řešených před rozhodčími soudy či rozhodci ad hoc. V porovnání s ostatními členskými státy EU je v tomto směru úprava v ČR velmi obecná, rámcová a nedostatečná, čímž není poskytnuta adekvátní ochrana spotřebitele.
Navrhovaná úprava vychází právě ze standardu ochrany spotřebitele na úrovni EU s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudního dvora a vychází z těchto okruhů:
– kompetence pouze stálých rozhodčích soudů podle § 13 zákona o rozhodčím řízení;
– sjednání rozhodčích smluv nebo doložek na samostatné listině, která je samostatně podepsána, spolu se zavedením obligatorních náležitostí smluv;
– nároky na osobu rozhodce (zavedení seznamu rozhodců a jejich povinné evidence);
– hmotněprávní přezkum rozhodčích nálezů (možnost přezkumu rozhodčího nálezu i z věcných důvodů, nikoli pouze procesních);
– rozšíření věcné pravomoci rozhodců: nově by arbitrabilní byly i spory, u nichž by nerozhodoval v případě absence rozhodčí smlouvy obecný soud, ale i jiný orgán moci veřejné; – obligatorní náležitosti rozhodčí smlouvy (nutnost dodržet informační povinnosti vůči spotřebiteli);
– povinnost informovat o předpokládaných nákladech (rozumí se veškeré předpokládané náklady);
– náležitostí rozhodčí doložky má být i způsob doručení spotřebiteli; – v případě, kdy řízení neprobíhá před stálým rozhodčím soudem, je platná dohoda stran na procesních pravidlech, pouze pokud budou přiložena k rozhodčí smlouvě.
Zajímavá je například zmíněná informační povinnost. Spotřebitel musí být podle ní informován o tom, zda spor bude rozhodován rozhodci ad hoc (popřípadě kolika), nebo stálým rozhodčím soudem. Dále je nutno spotřebiteli poskytnout informace o způsobu zahájení řízení, veškerých předpokládaných nákladech, které mohou spotřebiteli v průběhu rozhodčího řízení vzniknout, informace o místu konání řízení, způsobu doručení rozhodčího nálezu, možnosti přezkumu rozhodčího nálezu a informaci o tom, že pravomocný rozhodčí nález je možno soudně vykonat. Doložka: na samostatné listině U navrhované novely zákona o rozhodčím řízení je klíčová zejména možnost sjednání rozhodčí doložky na samostatné listině pod sankcí neplatnosti (což má za následek neplatnost rozhodčích doložek v předem připravených smlouvách).
Dále důraz na to, aby nedocházelo k rozhodování tzv. kvazirozhodčích institucí, ale pouze rozhodčích soudů zřízených zákonem nebo na základě zákona, pokud tento zákon jeho zřízení výslovně připouští, kontrola nad rozhodci pomocí jejich seznamu a důraz na informační povinnost ve vztahu ke spotřebiteli. Vstup novely v platnost se dá očekávat pravděpodobně v horizontu několika let.
O autorovi| LUKÁŠ DUFFEK právník ; Autor (* 1980) pracuje v AK ROWAN LEGAL. Specializuje se na řešení sporů a zastupování u soudů.
