Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Jak designovat Billovu koupelnu

Česko

Kolik váží všechen led z hokejového hřiště? Který stát USA byste nechali zmizet či kolik je na světě ladičů pian? To jsou otázky, kterými například v americkém Microsoftu trápí uchazeče o kreativní pozice. A na co se ptají uchazečů v Česku?

V pracovních nabídkách stovek nadějných a zajímavých oborů, kde se uchazeč neobejde bez perfektní znalosti počítačů, je zdůrazněn požadavek analytického, systémového a kreativního myšlení. Je to něco, čím se většinou nechlubíte v životopise ani v motivačním dopise; tyto dovednosti prověří obvykle až osobní pohovor. Pravděpodobně budete neustále narážet na otázky, jejichž zodpovězení by vám na Googlu zabralo pár vteřin, protože se obvykle řídíte heslem: Odpověď neznám, ale vím, kde ji najít. I proto některé společnosti, především ty, které se zabývají informačními technologiemi, přišly s úplně jiným trikem. Zjišťují, jak by jejich potenciální zaměstnanci vyřešili jiné záludnosti, přičemž není důležitá odpověď, ale spíše přístup, jak se k ní uchazeč dostane. Říká se jim tricky questions. Kolik je na světě ladičů pian? Jaké množství vody proteče řekou Mississippi v New Orleans za hodinu? Kdybyste mohli odstranit kterýkoliv z amerických států, který by to byl? Jak byste designovali koupelnu Billa Gatese?

„Musím říct, že osobně jsem se s podobným přístupem nesetkal,“ říká český „headhunter“ Vladimír Kočí ze společnosti R4U. „Je pravdou, že někteří zaměstnanci podobné dotazy v české divizi Microsoftu využívali, byly ale spíše mířené na analytické schopnosti než kreativní. Setkal jsem se nicméně s tím, že některé prestižní poradenské společnosti zadávají podobná ‚cvičení‘. Například kolik v České republice stojí výroba dopravních značek. Není bez zajímavosti, že se jednomu člověku povedlo – díky excelentním analytickým schopnostem – dopočítat se v relativně krátkém čase výsledku, který prakticky odpovídal skutečnosti. Tento člověk také nabízené místo nakonec získal...“

Myslíte, že jste inteligentní?

Doby, kdy Bill Gates prosazoval, že nejdůležitější je IQ, protože „inteligentního člověka můžete naučit cokoliv“, jsou pryč. Později lidi z personálního a human resources oddělení Microsoftu zajímalo spíš to, co je podle jejich uchazečů inteligence. „Jak byste ji definoval? Myslíte, že jste inteligentní?“ I dnes se na ni dá narazit, ale zájemci o práci na ni byli obvykle dopředu připravení, tak se od ní postupně upustilo. Dlouhou dobu také frčely dva problémy: Matka pošle svého syna k řece pro sedm litrů vody. Synek má k dispozici dvě nádoby: jednu třílitrovou a jednu pětilitrovou. Jak, aniž by hádal a za použití jen těchto dvou nádob, donese domů sedm litrů vody? A druhý. Indián přijede poprvé do města a na ulici kolem něj projede běloch. Indián se začertí: Běloši jsou tak líní – jezdí vsedě! Otázka zní, co přimělo indiána k tomu, aby řekl, že běloši jezdí vsedě. Co viděl? Zvláště odpověď na druhou otázku vyžaduje tzv. kreativí přemýšlení.

Jediná správná odpověď byla bicykl, přičemž nejčastější „špatnou“ odpovědí byl kůň, automobil, kolečkové křeslo nebo situace, kdy bělocha nese někdo jiný na zádech. Test pochází od Lewise Termana, amerického psychologa, který celý život prosazoval koncept IQ a neúnavně propagoval zkoušení klasickými IQ testy, jak je známe dodnes.

V české republice jsou stále nejpoužívanější metodou.

„Pokud jde o kreativní schopnosti,“ rozvádí myšlenku Vladimír Kočí, „tak se podle mých zkušeností ověřují spíše pomocí případových studií, case studies. Například úkoly, které jsou uvozeny větami ‚jak byste řešil‘, ‚navrhněte strategii‘, ‚jak byste přistoupil k problému‘ nebo ‚jak oslovit zákazníky‘. Následně kandidát své řešení prezentuje před skupinou a obhajuje své myšlenky. Nejde ani tak o to, aby se ukázalo, zda najde správné řešení problému (kdo ho zná?), ale spíše o to, pochopit jeho uvažování.“

Peter Hradil, managing director společnosti Lydon Wells, doplňuje: „Ve svém oboru hledáme převážně kreativní lidi, ať už se jedná o technické pozice, nebo pozice obchodní. Kreativita není jen o IQ, je to jedna z mnoha kvalitních vlastností kandidáta a záleží na dané pozici a potencionálním zaměstnavateli, jaké kvalitní vlastnosti by měly před ostatními vystupovat. Jelikož se zabýváme aktivním vyhledáváním kandidátů ,na míru‘, vyhledávání funguje především na bázi referencí a doporučení našich již stávajících kontaktů na odborníky v daných oborech. Pokud je tato osoba kreativní, je nám doporučena jedním či několika profesionály na základě chování, výsledků a úspěchů v předchozích zaměstnáních nebo dalších profesionálních aktivitách mimo pracoviště, jako jsou například samostatné projekty.“

V České republice nejsou tzv. tricky questions příliš používané. „My osobně tricky questions nebo možného využití psychologického rozboru v podobě assessmentu běžně nepoužíváme, pokud to není výslovné přání zadavatele. Pokud se jedná o specifický obor, kde je nutná znalost toho segmentu, naši konzultanti, odborníci v daném oboru, znají tento obor a vědí, na co se kandidáta ptát, aby vyhodnotili jeho odbornou kvalifikaci a zdatnost,“ říká Peter Hradil. „Odpověď na tricky question může obecně poukázat na kreativitu kandidáta, ale neukáže nám, jak tato osoba bude řešit každodenní pracovní problémy související s jeho zaměstnáním.“ Tvrdí také, že tricky question může být prakticky jakákoliv otázka. „Záleží, jakou odpověď zadavatel otázky opravdu hledá, co tím sleduje a jak ji použije. Například kandidátovi na obchodní pozici položíte otázku, která poukazuje na kreativitu v daném oboru – jak by zvýšil obrat.“

Jakpak by si údajně „nejvhodnější uchazeči“ poradili s problémy, které konfrontuje Microsoft se svými potenciálními zaměstnanci v zahraničí? Několik otázek a jejich řešení (respektive množinu různých vhodných a nevhodných přístupů) sepsal v knize How Would You Move Mount Fuji? americký novinář a spisovatel William Poundstone. A přichází i s řadou postřehů, takže pokud víte, že jste tázáni na něco, na co nezvládnete odpovědět, můžete zkusit například: „Abych byl naprosto upřímný, tohle už jsem řešil.“ A doufat, že další otázka bude snazší. Ačkoliv Poundstone upozorňuje: „Pokud je tázající chytrý, což mají tihle lidé v popisu práce, pravděpodobně vás odhalí. Nebo může trvat na zopakování.“ A jak byste si s tricky questions poradili vy?

pokračování na straně 26

„Chytáky“ u pracovního pohovoru. Zkuste si odpovědět sami

1. Proč jsou poklopy na kanály většinou kulaté a ne hranaté?

Tohle je pravděpodobně nejslavnější otázka v náborovém řízení Microsoftu; dokonce ji kvůli tomu, že už ji každý potenciální uchazeč znal, museli vyřadit ze seznamu. Vyžadovaná a také obvyklá odpověď byla, že hranatý poklop může, když se správně natočí, propadnout otvorem a způsobit někomu zranění. Uštěpačná odpověď by zněla, že poklop je kulatý, protože díry v kanálech jsou kulaté. „Pokud se nad tím ale zamyslíme, obecně otvory v zemi jsou kulaté proto, že když je třeba vykopat díru, bude z přirozenosti člověka a způsobu jeho práce kulatá,“ říká Poundstone. A třetí odpověď, která není úplně od věci, je, že kulatý poklop se dá snáz přemístit, zatímco manipulace s hranatým poklopem vyžaduje dva lidi.

2. Kterým směrem by se měly odemykat dveře u auta?

Mnoho tázajících ve skutečnosti nezajímá (respektive jim je jedno), na kterou stranu budete odemykat auto. Skutečnou agendou je zjistit, zda jste schopní udělat fundamentální nesmyslné rozhodnutí, aniž byste se do odpovědi příliš zapletli. Předpokládá se, že jednou budete o něčem rozhodovat a toto rozhodnutí obhajovat. Nicméně Poundstone přiznává, že existuje preferovaná odpověď. Za předpokladu, že klíč od auta držíte v pravé ruce (a zároveň jste pokud možno pravák), je snadné říci, že otočení klíčem doprava, tedy ve směru hodinových ručiček, je jednodušší. To samozřejmě nemění nic na tom, že leváci to mají obráceně, a samozřejmě je nutné přihlédnout k faktu, že auto odemykáte a zamykáte stejně často, takže jestliže je jedna z těchto činností „příjemnější“ nebo jednodušší, je jedno. Je ovšem důležité si uvědomit, že tázající se ptá na odemykání auta. „Podle lidí z Microsoftu je tam několik důležitých momentů, proč je ‚doprava‘ správná odpověď. Například fakt, že v ohrožení života potřebujete provést nejergonomičtější pohyb.“ Do ergonomie jsou lidi z Microsoftu blázni.

3. Kolik je na světě ladičů pian?

Otázka má původ v 40. a 50. letech, kdy fyzik Enrico Fermi používal k testování studentů na Chicagské univerzitě otázky, kde se ptal na výpočty absurdních sum, aniž by si studenti cokoliv zjišťovali. „Kolik je ladičů pian v Chicagu?“ byla nejoblíbenější z tzv. Fermi questions. Po tázaných se nechce, aby znali přesnou odpověď, natož aby se dostali nějakým výpočtem k přesným číslům. Ale předpokládá se, že mají nějakou obecnou představu o populaci a dokáží analyticky spojit některá obecně známá fakta. Na základě obdobných předpokladů se v příjímacích pohovorech Microsoftu rádi ptají na počet benzinových pump v USA, případně na množství aut. Postup zhruba odpovídá i otázce, kolik se v České republice spotřebuje na výrobu dopravních značek, kterou zmínil Vladimír Kočí.

Analýza? Množství ladičů pian by mělo nějakým způsobem odpovídat počtu těchto instrumentů. Je třeba si uvědomit, kde všude piana jsou a kolik domácností (v závislosti mimo jiné na typu domu nebo „bohatství“ rodiny) může takový instrument vlastnit. Jednoduchou úvahou se dá dojít k odhadu, že v USA může být pět milionů pian. Na základě přibližné představy o způsobu, jak pracuje ladič klavíru a jak často například potřebuje klavír ladit, se dá dojít k závěru, že jeden ladič piana má ročně asi tisíc kšeftů. Pět milionů pian v USA tedy vyžaduje asi pět tisíc ladičů. Amerika není v každém ohledu typickou světovou zemí, takže je nutné delikátně vyřešit také „zbytek“ světa. Rozumným odhadem bude, že v Evropě bude ladičů pian dvakrát tolik, zatímco „zbytek světa“ bude pravděpodobně stejný případ jako celé Spojené státy. Výsledkem sledu myšlenek by tedy bylo, že na světě je dvacet tisíc ladičů pian. (Podle dostupných statistik lze dojít k relativně přesnému číslu čtyřiceti tisíc. Na Fermi question je vlastní poloviční odhad velmi dobrý výsledek.)

4. Který ze států Ameriky byste zrušili a proč?

Jedná se o nejtypičtější příklad „špatných“ (tzv. ill-structured) problémů, které Microsoft předkládal svým uchazečům. Nejde o „správnou odpověď“ (která neexistuje), ale o přístup k podstatě otázky samotné. Předpokládá se, že nevytáhnete z rukávu odpověď ve vteřině (Poundstone uvádí, že nejpopulárnější odpověď je Aljaška, Havaj a Severní Dakota, přičemž špatná odpověď je Washington a úplně nejhorší je odpovědět, že byste je odstranili všechny), naopak uvažuje, že se s tazatelem budete o problému bavit. Je třeba zjistit následující: Co se stane s lidmi? Budou zabiti? Zmizí, jako by nikdy neexistovali? Stanou se z nich bezdomovci? Budou přestěhováni? Na čí náklady? Nebo nic nezmizí, jen se oddělí od USA a stane se součástí Mexika, Kanady nebo získá nezávislost? Na základě těchto poznatků a znalostí o populaci, přírodních zdrojích nebo „důležitosti“ států je třeba se „správně“ rozhodnout.

5. Kolik řeky Mississippi proteče městem New Orleans za hodinu?

Existují nejméně dva přístupy k tomuto problému. Přímý způsob je změřit, jaká je délka řeky ve městě, jaká je průměrná hloubka a jaká je průtoková rychlost. Tyto údaje bohužel tuší jen málokdo. Druhý přístup, na první pohled mnohem složitější, je jít na to přes odtokové plochy. Jenže k tomu je potřeba mít zevrubnou představu o srážkách, ploše řeky a hloubce (té se nevyhnete). „Skutečný“ odhad se skutečně liší podle ročního období, ale seriózní zdroje uvádějí 593 tisíc stop krychlových za sekundu nebo 14 tisíc metrů krychlových za sekundu (což je 490 tisíc krychlových stop za sekundu), či dokonce milion krychlových stop za sekundu. Průměr objemu vody, která proteče New Orleans řekou Mississippi za hodinu, by byl by tedy byl 3,6 bilionu krychlových stop. V České republice by se nejspíš uvažovalo o městě jako Praha, kde je tok vody a obecně ponětí o uspořádání přírodních úkazů blízká (nebo představitelná) informace.

O autorovi| Jana Kačurová, redaktorka Pátku

Autor: