Když jsem nedávno naší stolní společnosti ohlásil, že jedu do Zvolena, nejmenovaný člen se hroutil. „Devět hodin vlakem?“ Bloud! Za tu dobu jsem na notebooku přeložil pár stránek životopisu Marca Eliota Americký rebel o Clintu Eastwoodovi, jenž mám na hrbu k odevzdání, a přečetl skvělý román Hilary Mantelové z tudorovské Anglie Wolf Hall, za který loni dostala Bookerovu cenu a jehož 526 stran je přímo ideálních ke konzumaci do expresu Olše. Když jsem byl u popravy Thomase Morea, z jídelňáku vyskákali čtyři Vietnamci, neboť se polekali, že přejeli stanici Ostrava-Svinov.
V Žilině byl při přestupu čas na cigáro před nádražím s bezdomovci. Do partičky huličů se dostavil i mladík, jenž měl v podpaží tlustou knihu Konráda Kendíka Nové receptúry a technológia prípravy pokrmov v závodnom stravovaní. Zřejmě ambiciózní kuchař. Pak nemilujte Slovensko.
Můj výlet spískal Boris Kršňák, nynější galerista pražské síně Artandconcept, slovenský zpravodaj Českého rozhlasu a jeden z mála slovenských chalanov, co podepsali Několik vět, jemuž mimochodem na dálku připíjím k jeho nedělním padesátinám australským červeným banrockem. Ve svém rodném městě pořádá už dvacet let k výročí 17. listopadu festival „Víkend atraktívneho divadla“. Program byl hoden názvu a já litoval, že jsem nemohl vidět GUnaGU a jejich představení Som hot dog, koncert Bez ladu a skladu s Mišom Kaščákem, který za bolševika provokoval slavnou písní o udávání, či Polylóga trnavského Disku v režii Blaha Uhlára. Já měl zavzpomínat na staré časy a předvést „novembrovú antidiskotéku“.
Omámen celodenní vlakovou jízdou jsem dorazil do ohavného Domu kultúry Železníc. Však si ho postavili ruští okupanti, kterých ve Zvolenu bylo neúrekom, po srpnové okupaci zde totiž sídlila 30. irkutskopinská motostřelecká divize a pluk, a doufali, že v něm budou navždy hulákat Alexandrovci. Jaký to střih, když jsem se z nástěnky u vchodu dověděl, že dnes ve městě funguje velitelství vzdušných sil Slovenské republiky a místní ordinariát a děkanát vzdušných sil se nachází ve vojenské farnosti svatého Michala Archanjela, strážce to nebeského rytířstva. Tohle nevymyslí ani Monty Pythoni, natož zvolenský rodák Milan Lasica.
Poslechovka se snad nakonec docela povedla, byť v jedenáct večer jsem ji v životě nezahajoval. Zvolenčanům jsem pouštěl ledacos, co jsem si vzal s sebou do tašky; ukázky z nového skvělého alba Hu východočeského dua Dva, Vladimíra Mertu, Pepíčka Čečila i Tomáše Hanáka, jak s Lenkou Vychodilovou pěje seniorskou dechovku. Po přestávce pak všehochuť, newyorské Klezmatics, irské Chieftains, konžské paraplegiky Staff Benda Bilili, Kapelu ze wsi Warszawa, Dylana, jak skřehotá vánoční Adeste fideles, italské čarodějnice Le Assurd a tuvinský nářez Yat Kha. Když jsem na památku zavražděného Ernesta Valka zahrál Lennonovo Imagine, nastalo výmluvné ticho. V půl druhé jsme pak u borovičky s místním znalcem rozebírali naše oblíbené africké skupiny. Umím si představit horší oslavu 17. listopadu.
***
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský
Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
