Přicházím na jednání Republikové rady Strany zelených v neděli osmého března v Praze na Novotného lávce. Vstříc mi jde člen SZ a předseda krajské organizace v Pardubicích Pavel Křivka, v době konání mezinárodního soudního tribunálu demonstrující v Haagu za propuštění Slobodana Miloševiče a dnes bojovník za srbské Kosovo, hostitel zakládající schůze Demokratické výzvy. Nabízí mi granulované psí krmivo.
Z davu se ozve výkřik „nažer se, pudle“ a vedle stojící pan Zubov, manžel poslankyně Zubové, na mne naléhá: „Zaštěkej!“ Beru si granule a házím je rybám do vod Vltavy.
Ještě než jednání začne, hledáme asi hodinu s Martinem Bursíkem a několika přáteli řešení situace, které by umožnilo nevylučovat ze Strany zelených celou čtveřici členů SZ, poslankyně Věru Jakubkovou a Olgu Zubovou a spolupředsedy Demokratické výzvy Danu Kuchtovou a Martina Čáslavku, jejichž jednání shledala Ústřední revizní komise Strany zelených v rozporu se stanovami.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Zatímco u obou poslankyň je snaha marná, neboť jejich postup při prosazování vlastních personálních požadavků na ministerstvech je tou kapkou, po které pohár trpělivosti nad jejich jednáním poškozujícím SZ přetekl, u vedoucích představitelů Demokratické výzvy se naděje rýsuje. Kdyby se distancovali od té podoby Demokratické výzvy, která je v rozporu se stanovami, kdyby nekomentovali v tisku případné vyloučení poslankyň, ke kterému - jak se zdá - pravděpodobně dojde, kdyby Dana Kuchtová a Martin Čáslavka nevystupovali nadále v médiích způsobem vynášejícím vnitřní spory na veřejnost a kdyby vyzvali signatáře Demokratické výzvy ke spolupráci všech členů SZ v kampani před volbami do Evropského parlamentu, pak je cesta ke smíru otevřena.
Začíná jednání republikové rady a během několika minut je jasné, že cesta naopak začíná být pěkně „zarubaná“.
Výkřiky „totalita“, „monstrproces“, „popravte je“, oslovování „soudruzi a soudružky“, sypání psích granulí do jídla členům předsednictva SZ, to všechno vzedme emoce, při kterých je znemožněn racionální pohled na realitu.
Procházím sálem. Ironicky jsem označován termíny „pravdoláskař“, „demokrat“, „člen havlovské mafie“. Před dvaceti lety mne týmiž přízvisky častovali členové KSČ a Lidových milicí, když jsem vedl stávkový výbor horníků OKD. Dnes slyším tato slova od spolustraníků, členů Strany zelených. Jaký to tady vlastně vedeme boj, s kým a o co se tu vlastně přeme, napadá mne v duši, které je stále víc smutno.
Přesto, že nikdo nikoho nevylučuje za názory, čehož jasným důkazem je, že největší názorový oponent vedení SZ Matěj Stropnický není vůbec nikým ze strany předsednictva a členů republikové rady za svoje na místě projevované názory byť jen kritizován, se stoupenci Demokratické výzvy neustále snaží dostat podstatu věci z jednání o míře porušování stanov do roviny likvidace názorových oponentů. Snaha o smírné řešení je marná. Republiková rada nakonec vylučuje ze strany všechny čtyři členy SZ.
Probíhá tisková konference. Vzduchem letí směrem k Martinu Bursíkovi, Ondřeji Liškovi a mně vajíčka a vulgarismy. „I takto vypadá demokracie“ reaguje Martin Bursík.
Den smutku i nadějí Je mi z toho všeho smutno. Lidé, kteří nechápou, že být členem politické strany znamená i občas se ocitat v názorové menšině a že v takovém případě je legitimní snaha uvnitř strany získávat stoupence a třeba proměnit menšinu ve většinu, ale je třeba nebojovat o vlastní prosazení před tváří veřejnosti, která stranické rozepře neodpouští, takoví lidé každou politickou stranu poškozují. Každá politická strana se proti takovému poškozování musí bránit. Odlišnost názoru je vítána. Je hnacím motorem tvůrčího dialogu. Budu rád s každým diskutovat o radaru, o zdravotnických poplatcích, o vhodnosti vládního angažmá. Ale nerespektovat stanovy strany žádný člen strany bez následků nemůže.
Osmý březen 2009 zůstane v mé paměti zapsán jako velmi smutný den. Je však i dnem naděje, že Strana zelených se vyvíjí, že se snad naučíme dodržovat pravidla úspěšného fungování vskutku demokratického politického subjektu i pravidla slušného názorového dialogu. V životě politických stran se stává, že ti, kteří se takové věci naučit nemohou nebo nechtějí, zpravidla odcházejí.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Ladislav Vrchovský, bývalý poslanec FS za Občanské fórum a člen vedení OF, nyní člen předsednictva Strany zelených
