Pedagog Vladimír Beran ze Základní umělecké školy v Polici nad Metují si odnesl ocenění ze 13. celostátní výtvarné přehlídky dětí a mládeže v Písku za devítiminutový filmový projekt Robinsonův výlet. Tím však jeho všestranná práce zdaleka nekončí.
* Počítačová grafika, kterou vyučujete, je velmi široký pojem. Na co se nejvíce zaměřujete?
Od jednoduchého malování a zpracování fotografie jsme se posunuli k multimédiím. Zahrnuli jsme tím i animaci a filmovou tvorbu, především dokumentaristiku.
* Je filmový dokument tím správným žánrem pro výtvarný obor na ZUŠ?
Pro nás přímo ideální. Nejdříve jsme do našich multimediálních prezentací potřebovali krátké videozáběry k tématu. Tím vlastně naše práce s filmem začala, protože do té doby jsme se tím nezabývali, ani jsme to neuměli. Já jsem si pak vystudoval dokumentaristický kurz a postupně se kolem mě začala vytvářet skupinka žáků, ve kterých se tento zájem probudil, a společně jsme se učili, jak se dělá film. Žáci se atraktivní formou naučili základy filmové řeči a ovládání techniky, já se zase naučil vést dětský filmový štáb.
* Máte nějaké další ambice ve výtvarném oboru?
Rád bych naše filmařské pokusy posunul k výtvarným formám na hranici videoartu. Pokoušet se ale o „umění“ bez předchozích základů mi připadá, jako kdybych si vzal housle, na které jsem nikdy nehrál, udělal koncert a ostatní přesvědčoval, že je to hudba. Nejdřív se tedy chceme naučit „hrát“ - a potom „koncertovat“. Sice s touto koncepcí někteří kolegové nesouhlasí, ale já jsem se rozhodl, že budu učit tímto způsobem. Takže v nejbližším období budeme pokračovat v dokumentaristice na filmu o spisovateli Egonu Hostovském, ve kterém chceme více pracovat s obrazovými prvky a filmovou symbolikou. Na příští dva roky chystáme rozsáhlý projekt, který by měl vyvrcholit jevištní multimediální produkcí, kde by mělo být výtvarna až nad hlavu.
* Jaký žijící český umělec je pro vás vzorem?
Tak to je oříšek. To, že bych měl konkrétního umělce za vzor, říci nemohu. Rozhodně mne ale zajímají dokumentaristé, z nich vyjmenuji Rudolfa Adlera a Lukáše Přibyla, je jich však rozhodně více. Z výtvarníků jsou pro mě inspirativní někteří mladí umělci, a protože nejčerstvější kontakt byl s Matějem Smetanou, tak pro tuto chvíli zůstanu u jeho jména.
