Tak máme novou pramáti, paní Müllerová, pravil dr. Švejk, přicházeje lehce opojen z internetové kavárny. Nepovídejte, a jak vypadala? zeptala se paní Müllerová. Dr. Švejk vítězně vytáhl vytištěný obrázek rekonstrukce Ardi, naší pramáti z druhu Ardipithecus ramidus. Zatímco paní Müllerová zděšeně koukala na kostru, svaly a povadlé prsy pramáti Ardi, doplnil dr. Švejk informaci řka: „A měřila 120 centimetrů a vážila 50 kilogramů.“ Jo, a žila před 4,5 milionu let s nějakým manželem. Paní Müllerová si v tiché hrůze představila, že takhle vypadala její babička, a zašeptala: „Já bych radši měla za pramáti kněžnu Libuši.“
„Objev“ druhu Ardipithecus ramidus starého 4,5 milionu let, který byl publikován v říjnu 2009 v americkém časopise Science, byl spojen s mimořádným mediálním boomem. Tento renomovaný časopis dokonce porušil své zvyklosti a rozeslal redakcím novin embargované verze všech 11 článků, tedy prakticky celé speciální číslo věnované tomuto objevu. A k tomu ještě další materiály, které sumarizovaly tyto publikace.
Ve všech médiích se objevil obrázek dlouhorukého krpatého jedince doplněný o informaci, že náš předek žijící před 4,5 milionu let byla žena vysoká 120 centimetrů a vážící 50 kilogramů. Mnohá média, například Česká televize, to iniciativně rozšířila o informace typu, že tyto objevy učinil archeolog (ajta!, odkdy se archeologové zabývají paleontologií?) a dokazuje to, že máme opravdu společného předka s opicemi (Darwin v hrobě ještě pláče).
Víc jak týden jsem si připadal jak štvanec, moji přátelé novináři chtěli vědět, co si o tom myslím -dokonce i ti ze Slovenska, musel jsem do Českého rozhlasu, kde jsem šel z jedné redakce do druhé. Když jsem dostal e-mail od redaktorky Lidovek, abych si to pročetl a že to nějak druhý den dáme dohromady, říkal jsem si: brnkačka. Ale „brnkačka“ mně brzy přešla do chvějícího se žaludku, když jsem dostával další a další e-maily s přiloženými studiemi. Dohromady skoro 100 stran.
Ale jsem profík, nakonec jsem to ustál, ale to hlavně proto, že jsem neměl čas o tom přemýšlet, protože jsem byl doslova zahlcen obrovským množstvím informací.
Přemýšlet jsem začal až v momentě, kdy mi dala paní redaktorka Hníková jednoduchou otázku: „Myslíte si, že opravdu mohla vážit 50 kilo, když měřila jen 120 centimetrů?“ Já jsem odpověděl, že nejdřív musím vědět, jak to vlastně spočetli. No a zjistil jsem, že příslušná podpůrná data lstivě zůstala, na rozdíl od vlastních článků, plně embargovaná. No co, řekl jsem, zkusím nějaký jednoduchý test. A vypočetl jsem BMI, notoricky známý index tělesné hmotnosti. Když jsem tento jednoduchý výpočet provedl, nečekalo mě překvapení, ale doslova šok.
Číslo bylo vyšší než u plně dospělého orangutana (Ňunák ze zoo Ústí nad Labem) a pravděpodobně bylo na úrovni špičkového kulturisty - skoro 35 bodů. Můj kolega, který je notně „osvalen“ a vedle genetických dispozic též provozoval kulturistiku, má pouhých 33,2 a já „obézák“ pouhých 33, 5.
A teď se dostáváme k podstatě problému. Časopis Science totiž zcela bezprecedentním způsobem spustil mediální kampaň, která byla na úrovni publikování prvního úplného popisu lidského genomu.
Avšak ve skutečnosti se v případě Ardipitéka ani nejednalo o objev, nález pochází z poloviny 90. let, ale o publikaci výsledků analýz velkého pracovního týmu. I když jsem sám paleoantropolog, rozhodně si nemyslím, že jde o výsledky svým významem srovnatelné s prvním popisem lidského genomu.
lidovky.cz
Celé texty a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
O autorovi| Václav Vančata, evoluční antropolog
