Rozumím, že vítězství Chelsea nad Wiganem 8:0 je událostí sezony; chápu, že remíza Baníku s Boleslaví je bomba všech bomb; ale přesto drze tvrdím: statisícům Pražanů proběhla pod okny světová sportovní senzace. To, co předvedl třiadvacetiletý keňský mladík Eliud Kiptanui v neděli v pražských ulicích, je cosi neskutečného. Jeho vítězný maratonský běh patří mezi největší parády, jaké maloměsto nad Vltavou ve své sportovní historii zažilo. Na vytrvalostní poměry mladíček Kiptanui zaběhl vzhledem k teplotě, tvaru a profilu trati čas, který by těžko zvládl i momentálně nejlepší běžec světa Haile Gebrselassie.
Před půldruhým rokem v Berlíně zaběhl tehdy šestatřicetiletý Haile Gebrselassie jako první na světě maraton pod 2:04 (přesně 2:03:59). Světový rekord, světové prémie, světová sláva.
Jenže Haile se celý rok připravoval na tento jediný závod, až do třicátého kilometru mu tempo udával „zajíc“ (pacemaker, vodič nebo prostě tempař)... Ačkoli i takové detaily rozhodují o vteřinách a desítkách vteřin, Kiptanuiovi skutečný handicap dodala až pražská trať. Faktory, které nejvíce rozhodují o výsledném času, jsou tři: teplota vzduchu, tvar a výškový profil trati. A právě tady má Praha největší nevýhody. Na závod do Čech jezdí s obrovskou radostí maratonští turisté z celého světa, protože zažijí „běh s nejkrásnějšími výhledy“. Výkonnostní a elitní běžci už jej ale milují méně.
Pražský maraton se běhá ve špatný čas - druhý květnový víkend bývá příliš velké teplo, tedy pokud předčasně neudeří ledoví muži. Každý stupeň nad optimálních11-14 °C je při dvouhodinové extrémní zátěži znát, prostě a jednoduše každého běžce zpomaluje.
Druhým a nejdůležitějším limitem je profil tratě a tady se skrývá hlavní pražský problém. Na trase je několik stoupání s převýšením přes dvacet metrů, které brzdí a ubírají sil.
Třetí zásadní „retardér“ pražského maratonu je povrch trati: kočičí hlavy, dlažba, beton, a nakonec i jeho tvar, tedy příliš zatáček.
Žádnou z těchto nevýhod „rychlé“ světové maratony (Berlín, Rotterdam, možná Londýn a v poslední době i Dubaj) nemají. Třeba Berlín se běhá koncem září, na skvělém hladkém asfaltu, s převýšením téměř nulovým.
Tak si to sečtěme: třiadvacetiletý „nováček“ zaběhne ve svém teprve druhém závodě 2:05:39, tedy o minutu a čtyřicet vteřin pomaleji než „božský Haile“. V horku, s podbíháním mostů, na dlažbě, na kolejích a betonu.
Když na tiskovce po závodě pronesl stříbrný Etiopan Yemane Tsegaye: „Kiptanui byl dnes v takové formě, že kdyby se běželo na trati rychlého maratonu, jakým je třeba Berlín, možná by v té dnešní formě mohl běžet ještě o dvě minuty rychleji,“ nešlo o lacinou poklonu.
O dvě minuty rychlejší čas je 2:03:39, tedy absolutní svěťák. Haile by se měl začít třást.
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, redaktor LN
