Není divu, situační i slovní humor, který autor produkuje, je originální a kupodivu nechybí ani výpověď.
Petr Kolečko (ročník 1984) je i přes své mládí poměrně plodným autorem. Kromě Disku jej uvádí i profesionální scény (Britney Goes to Heaven v ostravském Divadle Petra Bezruče a nyní i Prsten Jana Třísky v Rubínu) a v neposlední řadě i rozhlas (Soumrak bodů a seriál Psí život).
Láska vole ale určitě není „hrou o mladých lidech, o tom, jak vnímají svět, ve kterém televizní seriály a časopisy o životním stylu určují, jak správně žít“ – tak stupidně totiž Česká televize Kolečkovu chvílemi i mrazivou fantasmagorii charakterizovala před premiérou ústy svého moderátora. Navzdory nezávazné embaláži tu jde hlavně o prázdnotu citů a o depresivní absenci smyslu existence. Výmluvné je snad už to, že pravou lásku zažije hrdinka Tequila až s velkým bílým pudlem Vločkou. Text nabízí i výživný humor a na rozdíl od podobných taškařic Kolečko dokáže svůj divoký nápad dovést do konce a cosi sdělit. A to i přes občasně prosakující infantilitu. Zábavně karikuje dnešní hudební scénu a mechanismy showbyznysu. Jde opět o jeho oblíbené motivy, ale má dost fantazie a vtipu, aby zironizoval vyjadřovací schopnosti elementů, které se v tomto prostředí pohybují. Své hrdiny – dvě kapely, z nichž jedna jsou punkeři lemtající pivo a druhá ulízaní popoví „šamponi“ – umístil do „ňáký podivný díry“ (Liberec, vole), kde probíhá jejich společné turné. Zápletka nabírá stále bizarnější směr, zejména poté, co se ukáže, že sestra punkerky Tequily žije s šéfem popové kapely, která si co chvíli musí šlehnout trochu krve pudla Vločky, jinak se přinejmenším obsypou beďary. Pudl od páníčka zdrhne s Tequilou a začne mluvit...
Režisér Jan Frič přistoupil ke Kolečkově divočině s klidem a nadhledem. Postaral se o to, aby inscenace měla jasný tvar, což při mnoha excentrických sólech a autorových nápadech nebylo úplně jednoduché. Variabilně funguje i scéna, která by dobře mohla být samostatným výtvarným artefaktem a tvoří ji divoce pomalovaná stěna z pivních přepravek. Frič sice využívá hereckého nasazení, ale ohlídal si, aby kreace „neukradly“ inscenaci. Prim hraje Pavla Beretová (alternuje Lucie Polišenská) jako programová drsňačka Tequila, která konzumuje lahváče jako o život a svíjí se do rytmu punku, ostatně hlavní hit Prasata táhnou v nastudování kapel Nightwork a Vyčůrat a spát takový přístup potřebuje jako sůl. Mile ujetí jsou i její kolegové Debil (Vojtěch Bráník Dvořák) a Špejle (Tomáš Dianiška), hvězdou popového tria je nechutně hladký Etién, (Lukáš Příkazský). Báječný je ovšemViktor Dyk jako pudl Vločka s bílými polystyrénovými koulemi na běhách a černými tlapičkami, který mimo jiné po vzoru všech psů odhodlaně provádí i autofelaci.
***
HODNOCENÍ LN ***** Petr Kolečko: Láska vole
Režie: Jan Frič Scéna: Nikola Tempír Kostýmy: Bára Pištěková Hudba: O. Novotný a FrANTOMAS Divadlo Disk, repríza 16. 2.
