Jedna matka si mi minulý týden posteskla, že její sedmiletou dceru ve škole odnaučují anglicky. Zprvu jsem nechápala: Jak odnaučují? Prý si holčička opakuje doma věty, ale taky třeba písničky, které v hodině angličtiny probírali. Vzhledem k tomu, že jde o dítě z bilingvní, česko-anglické rodiny, které angličtinu vstřebávalo už s mateřským mlékem, nebylo by to vůbec potřeba. Jenomže pečlivá žákyně tvrdí, že to potřeba je, protože paní učitelka říká slova jinak. „Mluvila naprosto bez akcentu, teď ho začíná mít. Ryze český,“ konstatuje matka a přemýšlí, jak dítěti šetrně vysvětlit, že paní učitelka nemusí mít vždycky ve všem pravdu. Radila jsem, aby holčička paní učitelku opravovala, ale to by podle matky neudělala.
Pak je ovšem každá rada drahá. Apropos přízvuk. Sestra kamaráda Pepy žije v Anglii už třicet let, mluví anglicky naprosto správně, ovšem přízvuku se nezbavila. „Vždycky se mě ptali, odkud pocházím, a když jsem řekla, že z Československa nebo z Česka, hned říkali, to my známe, tam máte dobré sportovce a filmaře a sklo... Teď, po invazi Poláků do Británie, si prý jen rutinně, a trochu s despektem ověřují: Taky z Polska?“ Přišel mi mail: Manažerem za osm dní, stálo v nadpise. To je ještě zajímavější než právníkem za dva měsíce, ocenila jsem informaci a těšila se, že budeme mít pro noviny další skandální kauzu. Byla to ale jenom pozvánka na dotované kurzy, které pořádá společnost Prosperita. Navíc má ta šance získat dovednosti manažera za necelé dva týdny skoro zadarmo, podmínku: Kdo ji chce využít, musí přinést prohlášení, že je příjemcem některé ze sociálních dávek. Naštěstí se mezi ně počítají i přídavky na děti.
Na ministerstvu školství se prý hromadí žádosti o prověření akademických titulů. „Nechá si říkat doktor, i na zvonek si to dal napsat, ale o právu nemá určitě ani potuchy...“ Taky mívám o lidech kolem sebe pochyby, ale že bych s tím obtěžovala úřady? Ostatně ta paní, co o ní nedávno psali v Právu, že obalamutila 26 vysokoškolsky vzdělaných lidí, takže jí napůjčovali miliony „na věčnou oplátku“, neměla údajně ani maturitu.
Ema má mámu, máma má mísu. Může mít mísa mámu? ptal se onehdy chlapeček v tramvaji. Babička mu vysvětlila, že mísa nemůže mít mámu, protože lidi mohou mít věci, ale věci nemohou mít lidi. No, nevím. Přítel Vladimír měl peníze na byt tři plus jedna, ale nakonec má za ně osmnáct plus jedna. Vladimír má zámek. Ale kdo ho zná, ví, že zámek má jeho. Zámek má štěstí: Vladimír má vkus. A touhu rekonstruovat. Jenže už nemá peníze,
