130 let

Jak padne rána, musíš utíkat

Česko

PRAHA „Málem jsme se poprali.“ Tak začíná řada hodnocení zápasů Hanspaulské ligy. Přesto k napadení protihráčů dochází zřídka. „Ta hlavička, to je ojedinělý případ,“ podotýká Karel Filip, místopředseda sportovně technické a disciplinární komise (STDK) Pražského svazu malého fotbalu, který zápasy Hanspaulské ligy zastřešuje.

Daleko větší potíže mívá rozhodčí, kterého zastává hráč z jiného mužstva.

„Ale není to tak časté, jako to bývalo dřív,“ podotýká předseda STDK Matěj Horn.

K uklidnění divočejších poměrů, kdy si někteří frustrovaní jedinci přišli na hřiště pouze vybít vztek, pomohlo lepší zázemí. Zápasy se nyní hrají na umělé trávě. Pryč jsou doby, kdy se faulovaný rozvzteklil, protože byl sražen na škváru. „Ale hlavně jsme přijali systém tvrdých trestů,“ říká Horn.

O rizikovém výkonu funkce sudího na „Hanspaulce“ koluje spousta historek. Vyprávějí o tom, kdo, kdy a přes který plot musel prchat před rozezlenými fotbalisty. Zkušenější „arbitři“ přidávají rady, jak pískat rovinu či že penalta se píská jen v nejkrajnějších a nad slunce jasných situacích. „Než dostaneš první ránu, tak je to dobré,“ říká David Böhm, který už odpískal řadu zápasů. Za inzultaci sudího je totiž tým vyloučen ze soutěže, takže se hráči snaží ovládnout. „Ale jak dostaneš tu první, tak musíš utíkat. Protože pak už je jim to jedno,“ směje se Böhm.

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás