Udeří-li náhlá živelní pohroma, zapomeňte na to, zda jste v zemi chudé, či bohaté. Ani ten nejrozvinutější stát si v ten okamžik nevystačí sám a potřebuje pomoc. Přitom jen rychlá pomoc se počítá, pak už jde o registraci mrtvých.
První šok vypadá všude stejně a tytéž potřeby mají i oběti. Když u nás vítězila sametová revoluce, San Francisco počítalo oběti zemětřesení. V roce 1995 zabily otřesy pět tisíc lidí v Kóbe. I symboly zazobanosti jako USA a Japonsko pak přijímají cizí pomoc.
Živelní pohromy jsou dobrým klíčem k určování politických režimů. Čína je sice stále komunistická, ale zahraniční pomoc přijímá a v televizi vidíme docela normální reakce lidí. Barma otevřela dveře až včera, sedmnáct dnů po cyklonu. Kolik lidí mohlo být zachráněno za tu dobu? Nikdo neví. Barmský režim nezachraňuje oběti, ale sebe. Až po dvou týdnech mu došlo, že otevřenost se dnes nosí. Zajímavá učebnice politologie, taková živelní pohroma. Jen těm mrtvým to nikdo nevysvětlí.
