Učiňme pro tentokrát názvu tohoto zápisníku zadost a zůstaňme v archivu. Do něho se musí vypravit každý, kdo se chce dozvědět něco o Večerní univerzitě marxismu-leninismu, známé pod zkratkou VUML. O té se začalo mluvit - nepřesně, povrchně a někdy i mylně - v souvislosti s dnes již bývalým ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů Jiřím Pernesem, který v rozhovoru pro LN přiznal, že ji na konci 80. let navštěvoval. (Kdyby to byl popřel, těžko by někdo dokázal opak, protože žádné centrální seznamy posluchačů neexistují.)
O VUML nebyla doposud publikována žádná odborná studie a s výjimkou Jana Brabce z Respektu nevyužil dokumenty o této instituci ani žádný novinář. Zde citované materiály pocházejí z Národního archivu. Podle prvního, z roku 1964, zabezpečoval VUML výuku v 69 okresech, měl 20 tisíc posluchačů. Druhý dokument je starý přesně 25 let, sekretariátu ústředního výboru KSČ byl předložen 11. června 1985. Co se lze z materiálu, který má 66 stran a je nazván „Zvyšování úrovně a účinnosti práce Večerních univerzit marxismu-leninismu“, dozvědět? Předně základní kvantitativní údaje. VUML v té době navštěvovalo 45 699 posluchačů, z toho 4280 nekomunistů, tedy asi 10 procent. (V Pernesově Jihomoravském kraji byl podíl nekomunistů vůbec nejvyšší -17 procent.) Tříletý kurz měl mít 336 hodin přednášek a seminářů (tři hodiny týdně), v některých krajích nebyl však harmonogram dodržován - na jižní Moravě byl zkrácen o 54 hodin. Přestože materiál pro sekretariát ÚV KSČ není v zásadě kritický, lze v něm nalézt náznaky toho, že výuka na VUML byla značně formální: podle výzkumu provedeného mezi posluchači například „třetina dotázaných neznala obsah jednání 9. zasedání ÚV KSČ“. To byl jistě velký průšvih. Zpráva také hovoří o tom, že „v nejnovějších dějinách se posluchači ne vždy dokáží správně orientovat v podstatných jevech“ a že lektorům dá práci objasnit žákům dialektický materialismus. Kritizovány jsou také závěrečné písemné práce, které byly v některých krajích zadávány: jde prý jen o „opisování jiných textů“ a „nevedou k rozvoji tvořivosti a samostatnosti posluchačů“. Absolventi vysokých škol, kteří tvořili nadpoloviční počet studentů, měli podle zprávy „tendence absolvovat VUML bez větší studijní aktivity“.
Jak pochopit informaci, že „většina posluchačů poměrně dobře zvládne politickou ekonomii kapitalismu“, zatímco „někteří posluchači nedoceňují studium politické ekonomie socialismu“? Tušili snad již někteří, co se jim bude za pár let více hodit?
Pondělní MF DNES informuje o tom, že se připravuje Slovník komunistické totality. Taková příručka bude jistě užitečná, obávám se ale, že nedostatečná. Řeč komunistické moci nejen vyprázdnila původní obsahy pojmů a nahradila je odlišnými (to by slovník mohl postihnout), ale především tehdejší texty oficiální povahy (tedy i velká část „mediální řeči“) jsou kódem, kterým komunikovali tehdejší zasvěcení navzájem. Málokterá věta nemá politický kontext a podtext a ten dešifrovat je dnes skoro nemožné. Dvacet pět let staré texty jsou pro většinu dnešní populace skoro tak nesrozumitelné jako egyptské hieroglyfy.
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN
