Malý kviz na úvod. Kdo podle vás napsal, že kapitalismus „není schopen milionům lidí zajistit bezpečnost živobytí; bez určitého hmotného blahobytu není svobody, která by stála za řeč; nezaměstnaný nebo mizerně placený člověk má všechnu svobodu formální, ale žádnou faktickou“. Netušíte? Malá nápověda. Výrok pochází z ledna 1932 z článku, v němž se dále dočteme: „Ani demokracie, ani inteligence nesmějí spoutati svůj osud s osudem kapitalismu. Tento systém nestojí za to, abychom si přáli, býti s ním společně pohřbeni.“
Pořád nic? Tak do třetice. Článek vyšel v týdeníku Přítomnost a dále se v něm dozvíme, že „nejbohatším zřídlem nesouhlasu s kapitalistickými poměry“ je „zdravý rozum“ a že demokracie „musí podrobiti kapitalismus rozumnému plánu“.
Ano, je to tak. Tato slova nenapsal žádný komunistický agitátor, ale Ferdinand Peroutka. Článek „Inteligence a kapitalismus“, z něhož citace pocházejí, nebyl zařazen do výboru z Peroutkových spisů, snad aby nezpochybňoval jeho image liberála. Naším dnešním tématem však není podivný český přístup k dílu klasiků, ale hospodářská krize.
Ponechme povolanějším otázku, zda nedávné pády burz byly předzvěstí velké celosvětové krize srovnatelné s tou ve třicátých letech. Jednu paralelu mezi tehdy a nyní však uvést můžeme. Krach na Wall Street v říjnu 1929 Československo příliš nezasáhl. Krize se v plné síle projevila až skoro o dva roky později, v létě 1931. Také dnešní krize Českou republiku šetří, a i pesimistické prognózy počítají pro příští rok s růstem, o kterém si řada evropských států mohla nechat zdát i v dobách nedávné konjunktury.
To, že se nám krize zatím vyhýbá, je patrné také z toho, že se tu o ní téměř nevede žádná diskuse mezi intelektuály. V zemích krizí zasažených zažívá comeback Karel Marx. U nás zůstává referencí pouze pro komunisty, kteří s ním zacházejí tak, jak se to naučili před třiceti čtyřiceti lety na politických školeních. A to mu u nás - na rozdíl od Peroutky - vyšly sebrané spisy!
Na počátku třicátých let stimulovalo diskusi o kapitalismu také to, že měl alternativu. Jen v roce, kdy Peroutka publikoval citovaný článek, vyšlo česky 25 knih a brožur o Sovětském svazu. Od pajánů komunistických věřících (V zemi, kde zítra již znamená včera Julia Fučíka) až po velmi kritické reflexe (Bolševismus v přerodu a Po třetí v sovětském Rusku Jana Slavíka).
Dnes se zdá, že kapitalismus žádnou alternativu nemá, přinejmenším v podobě konkurenčního systému. Podívámeli se ale na věc z trochu menší výšky, zjistíme, že není jeden kapitalismus, ale mnohé kapitalismy, a že některé si vedou hůře a jiné lépe. Do krize evidentně nejvíce zabředl „kreditkový“ kapitalismus, který stojí na hypertrofovaném konzumu spotřebního zboží získávaného na úvěr.
Kapitalismus se - jak víme od Maxe Webera - prosadil díky kalvínské etice. Počátky kapitalismu jsou spojeny s až asketickou šetrností a pracovitostí. Puritáni pracovali, podnikali a hromadili bohatství proto, aby rozmnožili boží statky a byli spaseni. My dnes pracujeme a podnikáme nejčastěji proto, abychom nasytili svá konzumní libida. Někteří z nás dokonce již morálně upadli tak, že své choutky ukájejí pomocí vypůjčených peněz.
Může ale být výsledkem dnešní krize návrat k původním hodnotám kapitalismu? Nutno se obávat spíše toho, že abychom mohli dál konzumovat jako o závod, raději podrobíme kapitalismus nějakému tomu „rozumnému plánu“.
***
Někteří z nás již morálně upadli dokonce tak, že své konzumní choutky ukájejí pomocí vypůjčených peněz
O autorovi| Petr Zídek, redaktor Orientace
