Tabery rýsuje každou ze čtyř prezidentských voleb, 1993, 1998, 2003, 2008, s věcností novináře, s analytickým pohledem politologa a s péčí historika, postihuje jak zákulisí, tak i politické předehry prezidentské volby, názorové přeskupování v nitru politických stran i šavlování a kupčení, mediální mezihry a dohry, ozvuky ve veřejnosti. Vstupuje tak do mnoha koutů labyrintu prezidentské volby, jen ráj srdce nenachází.
I když, píše Tabery, „s Masarykem odešla i velikost prezidentského úřadu“ a „představa Hradu jako mocenského centra je dnes z říše bajek a mýtů“, zůstalo v nás reziduum. Když jde o prezidenta, racionalita jde stranou, osobnost prezidenta je nedotknutelná. „Česká společnost sice miluje své prezidenty, ale nenechá se jimi strhnout k následování. Václav Klaus je ostře proti Evropské unii, občanské společnosti, nevládním organizacím, ale veřejnost nejde s ním.“ Tabery se dotýká nesnadného úkolu najít a vybrat správného prezidenta, úkolu o to těžšího, když nevíme, co vlastně chceme najít. Jednu charakteristiku prezidenta Tabery nachází u Klause (2003): „...bylo by nešťastné, kdyby autorita prezidentského úřadu vstupovala do oblastí, které jí z definice nepatří a v nichž by prezident permanentně soupeřil s vládou nebo parlamentem v zahraničí by měl být prezident známý, věrohodný a respektovaný.“ Tabery už nemusí říkat, že sám autor těchto moudrých slov je popírá svými činy: vstupuje do oblastí, v nichž nemá co dělat, soupeří s vládou, v zahraničí je jen českou kuriozitou, jeho věrohodnost a respekt jsou labilní.
Hledat prezidenta mezi lidmi z akademického prostředí? Jak mezi nimi vybírat, ptá se Tabery, když je neznáme z politické praxe? Co víc, nezpochybňuje jejich způsobilost právě šíře a hloubka jejich znalostí, vedoucí k nerozhodnosti? Najít mezi kandidáty nejslabšího, který by nikomu neškodil? „I slabý kandidát může podlehnout pocitu vyvolenosti,“ píše Tabery. Jistě, čím slabší ego, tím více je vystaveno náhlému zbytnění, rozpínavosti, vševědoucnosti. Jen silný člověk dokáže vstoupit na Hrad a uchovat si svou lidskou podobu. Slaboch podlehne deformaci.
Těžiště knihy je ovšem v Taberyho rozboru čtyř prezidentských voleb od roku 1993 do roku 2008. Autorovo porozumění politickým procesům a prolínání racionálních i emotivních postojů volebních hráčů objasňuje, co by mohlo být před námi v roce 2013. „Přímá volba hlavy státu nevyřeší všechny problémy,“ píše Tabery v závěru, „ale pravda je, že by Česku slušela víc.“
Ještě výrazněji než ve své první knize Vládneme, nerušit (2006) Tabery překračuje hranici mezi novinářským záznamem a politickou syntézou. Kniha Hledá se prezident je imperativní čtení pro čtenáře s živým zájmem o politické dění, a pro ostatní, aby se jejich politický zájem probudil. Není vyloučeno, že příští volba českého prezidenta bude v rukou občanů. Tabery nabízí mnoho orientačních bodů.
VYŠLO ČESKY
Hledá se prezident. Zákulisí voleb hlavy státu
Erik Tabery Vydal Respekt Publishing -Respekt Edice, Praha 2008. 451 strana.