Zhluboka se nadechuji a vší silou foukám do připraveného alkohol testeru. Hotovo. Dávám přístroji potřebných 18 sekund na analýzu a čekám na konečnou hodnotu. Výsledek? 0,94 promile. S akceptovanou odchylkou v měření, která je v aktuální praxi 0,2 promile alkoholu v krvi, bych se do navrhovaného limitu pro cyklisty vešel. Plný adrenalinu sahám po cyklistické helmě a rozebíhám se ke kolu zaparkovanému u dopravního hřiště, a nasedám na něj. Takové chování možná už brzo bude legální.
Tolerance alkoholu u cyklistů? Už dvě desetiny promile snižují schopnost řídit cokoliv, říká Nešpor |
Senát totiž koncem srpna schválil návrh novely zákona o provozu na pozemních komunikacích. Pokud by byly návrhy senátora Zdeňka Škromacha (ČSSD) zapracované do zákona, cyklisté by mohli na cyklostezkách a na silnicích nižších tříd jezdit i po několika pivech nebo skleničkách vína.„Chci prosadit, aby lidé na vinařských stezkách a venkově mohli před jízdou na kole požít menší množství alkoholu, aniž by byli vystaveni hrozbě pokuty řádově v tisících korun,“ komentoval návrh Škromach.
  |
Novela by zvýšila toleranci alkoholu u řidičů jízdních kol v maximální povolené míře 0,8 promile alkoholu v krvi a snížila maximální výši pokuty při přestupku požití alkoholu před či během jízdy u cyklistů na 500 korun. Setkává se ovšem se spoustou odpůrců, kteří zákon považují za nezodpovědný. Mezi nimi je i Autoklub České republiky.
Dejte si s námi panáka a zkuste si to
„Ten návrh, jak je postavený, považujeme za nedomyšlený a velmi odvážný. Jde o otevření Pandořiny skříňky,“ říká dopravní expert Autoklubu České republiky Robert Vacek. Podle něj by zmíněná novela mohla sloužit jako nepřijatelný precedens. „Možná za půl roku přijde nějaká lobby automobilistů a řekne: ‚Když můžou cyklisté, nemůžeme my taky? Třeba 0,3, třeba alespoň nějaký dvě pivka, když jdeme večer z hospody?‘“ přibližuje své obavy.
„Dovedete si představit, jak si ten cyklista si uhlídá, jestli má 0,8 promile? I když se to řadě lidí nelíbí a poukazují na zkušenosti ze zahraničí, kde nějaká tolerance je povolená, říkám, že nulová tolerance je správná cesta. Pokud vím, zahraniční kolegové nám závidějí, že to máme přesně nastavený,“ souhlasí s Vackem dopravní psycholog Michal Walter.
Z toho důvodu se Autoklub rozhodl na dopravním hřišti Muzea Policie České republiky uspořádat pro novináře akci, při níž by si v praktické rovině vyzkoušeli, jak vypadá zmiňovaný návrh novely zákona.
„Nechtěli jsme dělat pouze prázdná prohlášení a mravokárně kývat prstem. Pojďte si to zkusit, zkuste si, jaké je trasa, když pojedete za střízliva. Pojďte si dát s námi panáka, pivo nebo víno, co kdo rád, a zkuste si, jaké to bude po půlhodině,“ vyzval novináře Vacek. Takové nabídce nešlo odolat.
Bezchybná jízda
Na hlavu tak nasazuji modrou cyklistickou přilbu. Nasedám na kolo a bedlivě čekám na pokyn Pavla Konečného, zástupce Autoklubu České republiky, startéra, časoměřiče a kontrolora hladiny alkoholu v krvi v jedné osobě.
Úvodní slalom mezi tyčemi zvládám, převoz kelímku z bodu A do do bodu B rovněž a nic nenasvědčuje tomu, že bych na trase měl mít jakýkoliv problém. Nastražený překážkový žebřík v poklidu přejíždím, na stopce zastavuji, pravou rukou ukazuji řidičům za sebou, jakým směrem budu pokračovat a cílový prostor protínám v čase jedna minuta a devět sekund. Jeden z nejlepších časů, umocněný bezchybnou jízdou.
Skotská whisky a pivo
Zatímco ostatní se chystají ke druhému, opileckému startu, já si užívám pohostinnosti pořadatelů v ústraní a propočítávám, jak nejpřesněji dosáhnout požadované hodnoty 0,8 promile alkoholu v krvi. Začínám velkým desetistupňovým pivem, což už i se mnou, spíše abstinentem, dokáže po rozehřátí svalů zacloumat. U jednoho piva bohužel nezůstanu - abych se dostal na „osm desetin“, bude to chtít něco tvrdšího.
Po pěti panácích skotské whisky a jednom již zmíněném pivu je deštivé odpoledne výrazně příjemnější. Zběsile foukám a alkohol tester po chvíli ukazuje hodnotu 0,94 promile. Po pouhých několika minutách popíjení nečekané číslo. Ale zdaleka prý nejde o rekord dne.
Hlava mi sice napovídá, že bych v takovém stavu na kolo neměl sedat, napumpovaný adrenalinem však přehazuji pravou nohu přes rám bicyklu a čekám na povel ke startu do druhé etapy.
„Jeď,“ ozývá se a já přestanu vnímat okolí. Slalomovými tyčemi se proplétám bez zaváhání a podobně si počínám i ve zbylých pasážích dosti promáčené trasy. Riskuji a vše mi vychází. Cítím se nesmrtelný. Do cíle přijíždím s přesvědčením, že jsem trať zajel za třicet sekund a stanovil nový traťový rekord, který jen těžko někdo překoná. Usmívám se. Slavím.
„Jedna minuta šestnáct sekund a tři chyby,“ zapisuje Pavel do formuláře daleko méně optimistický výsledek a sleduje můj nechápavý výraz. Problémy s rovnováhou bych ještě byl schopný akceptovat, že bych ale zapomněl naznačit směr jízdy? Na to si nevzpomínám. Výsledný čas, pomalejší o sedm sekund, se mi také nezdá.
Vzhledem k tomu, že při slézání z kola se dvakrát zakymácím, však na výsledném měření nejspíš něco bude. Na cestu zpátky do redakce vyrážím raději po svých.
