Společné vládnutí v Praze slíbili občanští demokraté svým socialistickým rivalům už před čtyřmi lety - a existuje mnoho dokladů k tvrzení, že letos měli stejný plán.
Ale vše mohlo dopadnout úplně jinak. Pražská ČSSD měla dlouhé měsíce zakázáno jakkoli útočit na TOP 09, protože se chystala na spolupráci se Zdeňkem Tůmou.
Vpondělí patnáctého listopadu večer postávají Petr Hulinský s Karlem Březinou na balkonu multifunkčního domu v Petrovicích, kde sídlí tamní obecní úřad. Popíjejí kávu. Místopředseda pražské ČSSD Březina před chvílí obhájil post předsedy organizace v Praze 15, Hulinský dostal nominaci na funkci celopražského šéfa ČSSD. Od deváté hodiny diskutuje z Petrovic po telefonu v televizi Z1 s šéfem pražské TOP 09 Františkem Laudátem a debaty se z pokoje svého vinohradského bytu účastní i předseda ODS v Praze Boris Šťastný. Vyjednávači jeho strany se před chvílí rozešli se zástupci TOP 09 a do médií pak vykládali, že je koalice na pravici na dobré cestě a druhý den se vrátí k jednání.
Hulinský s Březinou se chystají rozejít domů. Přesně ve 21.45 Hulinskému zapípá mobil. „Ahoj Petře, můžeme se potkat nad připomínkami té smlouvy? Boris.“ Upečeno před půlnocí Za pár minut už jsou lídři ODS i ČSSD dohodnutí a potkávají se na gynekologické klinice Vinohradské nemocnice, které šéfuje kandidát ODS na primátora Bohuslav Svoboda. Chvíli nato doráží i třetí vyjednávač ODS Rudolf Blažek.
„Měli byste zájem o spolupráci?“ vykopává Šťastný.
„Za jakých podmínek?“ slyší odpověď. Je jasné, že původní návrh ODS na rozdělení míst v radě v poměru 7:4, který zazní, je kvůli nabídce topky socialistům na 6:5 dávno passé. Nikdo z přítomných si ani nemyslí, že by tomu tak nebylo, jde jen o formalitu. Březina pak vytahuje materiál, ve kterém jsou návrhy ODS vypsané modře a připomínky socialistů oranžovou barvou. Popíjí se čokoláda z automatu i kokakola ze Svobodovy lednice.
Byť nakonec jednání končí někdy okolo čtvrté hodiny ranní, jasno je mnohem dříve. Vlastně během pouhých pár desítek minut. Už před třiadvacátou hodinou dostávají zastupitelé z ČSSD textovou zprávu od Hulinského s Březinou, že se ranní zasedání jejich klubu posouvá z deváté hodiny na půl jedenáctou dopolední. Jen o pár minut později přichází druhá zpráva o svolání mimořádného zasedání krajského výkonného výboru strany.
Členové klubu zastupitelů pražských socialistů už tuší, že je hotovo. Praze povládne ODS s ČSSD, když obešly vítěze voleb z TOP 09. „V těch jedenáct už byla představa, že může být dohoda. Byli jsme v situaci, že se můžeme dohodnout,“ líčí s odstupem Březina.
Jeho slova potvrzuje i Šťastný. Zhruba do jedné dvou ráno se pak licituje o připomínkách, rozdělení gescí, obsazování šéfů odborů, strategii, jak vše vysvětlovat médiím a voličům. Některým z vyjednávačů se už klíží oči, socialisté pak navrhují, že se vše dopíše až ráno, což ale Šťastný odmítá. Zbývající čas do zhruba půl čtvrté čtyř se pak prý „psalo a kecalo“. Jedla se čína.
Kolem půl čtvrté už někteří z účastníků schůzky rozesílají svým známým esemesky, že je vše uzavřené. Březina veze Šťastného na Vinohrady, Svoboda se chystá na operační sál. Ráno vše bez sebemenších potíží schválí obě strany. Jediným, kdo je proti, zůstává v úterý ráno Dienstbier.
Muselo to tak být. Muselo?
Občanští a sociální demokraté, v Praze dobří známí a dlouholetí spojenci, během několika minut dotáhli projekt, o kterém se v obou stranách mluvilo v kuloárech jako o hotové věci už před volbami, a ještě intenzivněji po nich. Po rozhovorech se všemi důležitými aktéry vyjednávání o pražské koalici lze říct, že vítězná TOP 09 měla jen zhruba třicetiprocentní, možná dvacetiprocentní šanci situaci zvrátit. Že se tak nestalo, zapříčinily i její vlastní chyby ve vyjednávání, výběr vyjednávačů a jejich neústupnost.
Jak ulovit správného lídra Všechny tři strany, které si to nakonec rozdaly o magistrát hlavního města, se několik týdnů před volbami ocitly v problémech, byť z různých důvodů. Jedno však měly shodné: ačkoli se říjnové komunální volby blížily, žádná z nich neměla lídra, který by ji coby kandidát na primátora mohl vést do klání o Prahu.
„Oslovil mě Vláďa Mlynář. Klábosili jsme a měl jsem pocit, že to byl jeho okamžitý nápad a jen to tak plácnul,“ vzpomíná na start své politické kariéry Zdeněk Tůma, bývalý guvernér ČNB. „Řekl jsem, že to nepřipadá v úvahu. Pak ale zavolal pan kníže Schwarzenberg, sešli jsme se, mluvil jsem i s Miroslavem Kalouskem, a bylo to,“ dodává.
V ještě složitější situaci se ocitli pražští socialisté. Ve sněmovních volbách dostali pouhých patnáct procent. V hlavním městě přitom pro ně platilo dlouhá léta jednoduché pravidlo: v komunálních volbách mají zpravidla až o pět procent nižší výsledek než ve sněmovních. To by znamenalo katastrofu. Novým volebním lídrem se proto stal neokoukaný, nepříliš známý komunální politik a člen družstva fanoušků Bohemians Jiří Dienstbier mladší.
„Tehdy jsem si dal jednu základní podmínku: nebudu v kampani dělat z lidí ani ze sebe idiota,“ popisuje Dienstbier.
Nejdéle hledala ODS, až našla Bohuslava Svobodu. Ten získal podporu Petra Nečase a vymínil si, že bude mít hlavní slovo při jednání o radnici i změnách v ODS.
Rozkaz: Neútočit na TOP 09 Nervozita v jednotlivých stranách se přenesla i do předvolebního zápolení. Byť si představitelé všech tří hlavních hráčů slíbili, že do sebe nepůjdou nijak vyhroceně, nakonec tyto sliby vzaly zasvé. V obzvlášť těžké situaci byli socialisté. Ti se obávali, že jejich výsledek nebude nijak extra silný, že skončí na pásce třetí, možná i čtvrtí, a nesmí tedy naštvat ani jednu z obou pravicových stran. Paradoxní je, že první volba ČSSD před volbami padla na TOP 09.
Zdroje z ČSSD dodnes mluví například o schůzkách Hulinského s jeho dobrým známým Laudátem a jejich debatách o možné povolební koalici. Byť to oba popírají, takové rozhovory zjevně probíhaly. Už proto, že daleko před volbami existoval ve volebním štábu ČSSD zákaz útočit na topku. U socialistů mohla hrát roli i snaha o pomstu za události staré čtyři roky. Tehdy si dal Pavel Bém s Petrem Hulinským před volbami ruku na to, že po nich povládnou na magistrátu i nadále spolu. Když ale ODS získala 54 procent, Bém řekl: Sorry, ale to by mě lidé pranýřovali. V kontextu volebního výsledku to snad mohli socialisté i akceptovat, kdyby ovšem ODS nepřibrala k vládnutí po jednom zástupci ze SNK-ED a zelených.
Pokračování na straně 22
Dokončení ze strany 22
Jenže v hlavním městě se z politiků zná každý s každým. Stejně tak se tedy hovořilo o podobných rozhovorech Hulinského s Hrdličkou z ODS, a tak sociální demokraté ani na ODS příliš útočit nesměli. Zvrat nastal zhruba měsíc tři týdny před volbami. Tehdy prý Laudát (TOP 09) Hulinskému sdělil, že si zaprvé přejí spíše pravicovou vládu, za druhé si prý myslí, že se ČSSD beztak dohodne s ODS. Poté už se socialisté opravdu upínali spíše k demokratům občanským.
Neformálních debat mezi lídry ODS a TOP 09 bylo mnohem méně. Už proto, že Laudát býval před vstupem do topky dlouholetým občanským demokratem v „Jančíkově“ Praze 5 a neodešel právě v dobrém. Na jedné straně představitelé pražské ODS tvrdí, že z něj čiší nenávist, na straně druhé to Laudát odmítá a vysvětluje, že ze svého působení zná velmi dobře postupy ODS v Praze, proto jim nevěří, a oni to vědí.
Do toho všeho dělala rozruch trojice nových lídrů, kteří se v „praktické politice“ příliš neorientovali.
Dienstbierova válka Ostřílení matadoři z ČSSD byli už v té době z Jiřího Dienstbiera doslova šílení. Jejich lídr například v celostránkovém rozhovoru v Právu vyloučil, že by se mohli spojit s „kmotrovskou ODS“. Dienstbierovi okamžitě začali faktičtí bossové vysvětlovat, že není možné si před volbami uzavírat cestu k jednomu z možných partnerů.
Poté při debatě o obsahu tiskové konference přišel s heslem Je třeba sebrat Prahu kmotrům a vrátit ji Pražanům. Když si hesla na zasedání volebního štábu všiml Hulinský, začal se okamžitě shánět po elektronické podobě hesla. Jeho první část pak z finální verze zmizela. A do třetice: lídr ČSSD často veřejně nelichotivě zmiňoval jméno Tomáše Hrdličky. I v tomto případě mu bylo doporučeno, že „nelze kopat do někoho, kdo rozhoduje o všem“.
Lidé z čela sociální demokracie dodnes tvrdí, že Dienstbiera „přesvědčovali, žádali, naléhali a prosili, ať nevylučuje žádnou koalici, abychom měli lepší vyjednávací pozici“. Marně. Někdy v tu dobu už mezi oficiálním vedením pražských socialistů a Dienstbierem vypukla opravdová zákulisní válka.
Občanští demokraté byli navenek spíš v útlumu. Spoustu energie jim zabralo nejen odvracení všemožných ataků kvůli kmotrovství, Opencard a řadě dalších věcí, vysvětlování, že na jejich kandidátkách je nejvíce nových lidí v historii strany, ale i samotné představování Svobody, který byl dosud ve stínu a jeho dva protikandidáti měli v tomto směru velký náskok. Už tehdy se ale dalo tušit, že i většinová vůle pražské ODS vede spíš k osvědčené koalici se socialisty než k vytvoření paktu s TOP 09. Občanští demokraté v zákulisí tvrdili, že kromě sporů na centrální úrovni topce nemohou zapomenout především to, že je mezi nimi řada zhrzených lidí z ODS, zbytek ani neznají a topka na ně nejvíc útočí v rámci kampaně.
Polooficiálně se především pro lidi okolo Hrdličky staly leitmotivem výroky Zdeňka Tůmy v pořadu Otázky Václava Moravce. Lídr TOP 09 tam prohlásil, že koaliční potenciál ODS snižují některé současné tváře pražské ODS a hříchy strany. „Minimálně nějaká personální obměna by v ODS byla potřeba. Nějaké hříchy - a poměrně dost v Praze - bychom ODS mohli a měli přičíst,“ řekl tehdy Tůma s tím, že jinak k sobě z hlediska programových shod mají blízko. Podle některých občanských demokratů tehdy Hrdlička ve svém okolí šířil, že „když pan Tůma říká, že si s námi dokáže spolupráci představit obtížně, tak dostojíme jeho slovům a primátorem zkrátka nebude“.
Mimochodem občanští demokraté v té době možnosti povolebního vyšachování topky přizpůsobili i svůj program. „Topka na nás měsíc před volbami hrozně útočila. Věděli jsme, že musíme mít šanci stavět radu i ze druhého místa a že musíme získat primátora. Věřili jsme, že se na magistrát dostanou ještě véčka, takže se uvažovalo o spojení s nimi a ČSSD. Kvůli tomu jsme záměrně posunuli program více do středu, aby byl blíž socanům a véčkařům,“ říká jeden z vysoce postavených pražských občanských demokratů.
V programu ODS tak bylo možné nalézt třeba jízdné zdarma pro děti do patnácti a důchodce od 65 let či slib výstavby malometrážních (čti sociálních) bytů pro mladé. Ktomu navíc slib podpory Kaplického chobotnice. Socialisté museli mít radost. Ostatně i šéf pražské ODS Šťastný dnes přiznává: „Topce jsem od počátku nevěřil, je to další ze stran pravdy a lásky. Stejně by nás třeba po roce z rady vystrnadili.“ Rozepře zlodějů koní Jedním z mála občanských demokratů, který si v tu dobu skutečně upřímně přál vytvoření pravicové koalice s topkou, byl zřejmě kromě Petra Nečase už jen pražský lídr Bohuslav Svoboda. Po vyhlášení výsledků, kdy TOP 09 zvítězila s 30 procenty, ODS měla o sedm a ČSSD o dalších šest procent méně, o tom po prvním setkání Svobody s Tůmou v diskusním pořadu na Primě mohl pochybovat jen málokdo. Oba si více než notovali. Svoboda připustil, že se Tůma zřejmě stane primátorem, a použil svoji dnes už klasickou větu o tom, kterak by šel s Tůmou klidně i krást koně. Sympatie byly evidentně vzájemné. „Pokud jsem kdy udělal nějakou chybu, tak že jsem panu Svobodovi tehdy uvěřil. My jsme pak šli na kafe, on mi nastínil, jak si vše představuje a jak hodlá postupovat. Když nás pak potkal pan Dienstbier, v nadsázce říkal, že naše jednání s nimi už je asi zbytečné,“ vzpomíná Tůma. „Myslel jsem to tehdy vážně. Uvažoval jsem jednoduše a prvoplánově. Vnímal jsem to tak, že je pan Tůma stratég, který rozhoduje. Síla, která bude zásadní. Vnímal jsem ho jako člověka, který je jako já,“ přidává vlastní postřehy k prvnímu povolebnímu setkání Svoboda. V tu dobu se mluvilo o tom, že by poměr mezi radními mohl být 6:5 ve prospěch topky.
Jenže vzájemné sympatie obou lídrů se vytratily velmi záhy. „Podle mého soudu se pak jeho chování poněkud změnilo. A po týdnu se začalo jinak vyvíjet i celé jednání,“ míní lídr TOP 09 Zdeněk Tůma. „Při jednáních ale vše vypadalo opačně, než jsem si myslel. Zahájil ho sice pan Tůma, pak mu ale pan Laudát skočil do řeči a celé to bylo jinak,“ oponuje Svoboda. Faktem je, že především v ODS už tehdy doutnala bomba, ke které se dnes nikdo nehlásí. Tedy seznamy lidí z ODS nepřijatelných pro topku. Jmenovitě pak především trojice Milan Richter, Pavel Klega, Rudolf Blažek.
Nikdo z oslovených aktérů nechce říct, od koho tato jména směrem do ODS zazněla. Tůma i Laudát tvrdí, že nikdy nikoho nejmenovali, žádné blacklisty nevytvářeli („proč bychom to dělali? Pan Tůma jen v televizi mluvil o nutnosti sebereflexe“). Dokonce ODS podezírají, že si je vymyslela sama, aby si našla další záminku. Občanští demokraté tvrdí, že o seznamu věděli, ale zdráhají se říct, kdo měl vyslovit konkrétní jména. Až na jednoho. „Řekl bych, že na jednání mluvil pan Laudát o tom, že v radě nesmějí být Blažkové, Klegové, Richterové a další,“ tvrdí Svoboda. Faktem je, že Richter s Klegou v ODS hned na začátku řekli, že do rady nepůjdou, a vrátili se starostovat na Prahu 10, respektive 15. Blažek se kam vrátit neměl, jako „stará tvář“ se necítí, ale jak sám tvrdí, po „čtrnáctidenní masáži už jsem na místo v radě ani nepomýšlel“. V ODS se nicméně vytvořil příběh o tom, že je chce topka kádrovat. Mimochodem Blažek byl jedním z mála občanských demokratů, který prosazoval spojení s topkou.
První vyjednávací týden jinak s ohledem na druhé kolo senátních voleb, kdy se všichni drželi zpátky, moc zajímavého nepřinesl. Tedy až na poslední zoufalý boj Jiřího Dienstbiera na krajské konferenci ČSSD. Dienstbier už v úterý po volbách dostal usnesení obvodních výborů, že nemá porušovat program ČSSD a má se zdržet poznámek na adresu možných koaličních partnerů. Ve čtvrtek přesto na krajském výkonném výboru vystoupil s plamenným projevem, v němž řekl, že nebude užitečným idiotem a využije všechny prostředky, aby koalici s ODS překazil. Většina spolustraníků na něj apelovala, aby držel pusu a krok. Menší část mlčky klopila zraky k zemi. Marek Německý z Prahy 6 zatleskal, krátce poté mu Karel Březina na Facebooku napsal, že je rád, že už nemá takového předsedu komise politických analýz. Německý tak zjistil, že skončil.
Velká chyba TOP 09 TOP 09 se poté zřejmě dopustila strategické chyby, když po poradě s Miroslavem Kalouskem řekla, že bude exkluzivně vyjednávat pouze s ODS. Pro socialisty, kteří měli nabídku ODS na vytvoření rady v poměru 7:4, to byl signál, že s nimi vítěz voleb příliš nepočítá. A dodávalo jim to munici pro vnitřní obhajobu paktu s občanskými demokraty. Tůma i další vyjednávač Tomáš Hudeček byli pro, Laudát proti a dodnes to označuje za jedinou chybu, kterou učinili. Jednání se ale vlekla. V kuloárech se mluvilo o tom, že se čeká na verdikt městského soudu, u kterého zelení a véčkaři napadli platnost voleb v Praze kvůli tomu, že rozdělení na sedm volebních obvodů diskriminuje menší strany.
Mezi TOP 09 a ODS stále zněla nabídka na rozdělení křesel v radě v poměru 6:5. S tím, že by občanští demokraté mohli obsadit finance, případně dopravu, z níž by ale část pravomocí radního byla odebrána. Nic víc topka pustit nechtěla. Do protahujícího se jednání pak vstoupilo vedení TOP 09. Karel Schwarzenberg s Miroslavem Kalouskem dramaticky vyzvali Petra Nečase, ať o Praze vyjednávají spolu.
Nečas, vědom si, že do jednání nemůže regionální organizaci zasahovat (mnohem menší zásahy do regionů přispěly k pádu Mirka Topolánka), odmítl. Vyjednávači pražské ODS, kteří podle vedení TOP 09 jednali „v zájmu podnikatelských skupin“, se urazili a z domluvené schůzky odešli. Zvlášť když Laudát na dresu Svobodových slov prohlásil, že to je „vylhané“. Od té chvíle bylo jen otázkou času, kdy bude pakt mezi ODS a ČSSD uzavřen.
Udělali jsme to správně Ve středu 10. listopadu večer, tedy čtvrtý týden po volbách, se mezi pražskými politiky rozšířilo, že soud platnost voleb uzná, což se také druhý den stalo. Zatímco ODS topce vyčítala, že ji obchází v městských částech (představitelé topky to odmítají), Tůma s kolegy předložili nabídku socialistům. Poměr hlasů 6:5, dopravu pro Březinu, finance pro Hulinského, příslib prosazování výstavby sociálních bytů. Lídři topky dnes přiznávají, že byli připraveni i na nabídku 5:5 v radě, kterou ale pak kvůli legislativním problémům s chybějícím jedenáctým radním ani nepředložili. Ale jen pro socialisty. „Dávali jsme jim najevo, že k nim můžeme být mírně vstřícnější než k ODS. Oni v té poslední radě nebyli,“ líčí Tůma. Socialisté byli zaskočeni. Nabídka byla opravdu tak výhodná, že by se její odmítnutí oproti návrhu 7:4 od ODS těžko vysvětlovalo dovnitř strany. Dohody s ODS už ale zřejmě byly opravdu daleko.
Občanští demokraté oproti tomu pokračovali v jednání s TOP 09. Dnes shodně tvrdí, že čekali větší ústupky. Kdyby jim topka přece jen nabídla post primátora anebo šestičlennou většinu v radě, museli by to prý i kvůli tlaku z vedení strany i od veřejnosti akceptovat. „Kdyby nám topka dala důstojnou nabídku, mohlo jednání vypadat jinak,“ tvrdí i dřívější zastánce pravicové koalice Blažek. „Kdyby nám nabídli poměr 6:5 v náš prospěch, neodmítli bychom,“ říká i Svoboda. Nestalo se.
Nakonec byla dohoda dotažena v noci z pondělka na úterý 16. listopadu na gynekologické klinice. Obě strany si rozdělily po pěti křeslech a poslední teatrálně nabídli topce
„Slyšeli jsme hlasy z ODS, že kdybychom jim nechali primátora nebo šest míst v radě, tak by to šlo. Ale vyhráli jsme o sedm procentních bodů a voličům bychom to nevysvětlili,“ připouští Tůma. „Možná si za dva roky budeme říkat, že jsme do toho měli jít za každou cenu. Ale teď věřím tomu, že náš postoj byl správný a fér,“ dodává.
***
Věděli jsme, že musíme mít šanci stavět radu i z druhého místa a že musíme získat primátora. Kvůli tomu jsme posunuli program do středu. Když pan Tůma říká, že si s námi dokáže spolupráci představit obtížně, tak dostojíme jeho slovům a primátorem zkrátka nebude
TOP 09 se dopustila strategické chyby, když po poradě s Miroslavem Kalouskem řekla, že bude exkluzivně vyjednávat pouze s ODS. Pro socialisty to byl signál, že s nimi vítěz voleb příliš nepočítá.
Jiří Dienstbier mluvil nešťastně. Přesvědčovali jsme ho, žádali, naléhali a prosili, ať nevylučuje žádnou koalici, abychom měli lepší vyjednávací pozici. Naprosto marně.
