Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jak se utopit ve vlastním egu

Česko

Britští Muse na albu The Resistance nabízejí novou Bohémskou rapsodii

Muse byli odjakživa mistři eklektičnosti. Dokazovali, že namíchat a použít prakticky jakýkoliv vliv se dá na tisíc způsobů. Jejich eintopfy byly chutné, a i když zcela oddechové, přesto pro světový pop přínosné. Těžko říct, co je vlastně příčinou, ale něco se najednou zvrtlo.

S aktuálním albem je tu neodbytný pocit, že tohle jste někde už slyšeli. Jenže než u jednoho motivu paměť vyloví kde, je tu už další. Problém je jasný - zatímco dříve tahle pestrost byla osvěžující a často i zábavná, tentokrát to pozitivní končí s vydařenou úvodní dvojicí a dál už album připomíná ze všeho nejvíc barový jukebox, který se porouchal a hraje jen úryvky osvědčených skladeb.

Pompézní nabubřelost Láska ke Queen, letité inspiraci, kterou by i dříve zapírali jen těžko, se tentokrát proměnila v regulérní obsesi. Kdyby vyhlásili, že skladba United States of Eurasia, kde neslyšet Freddieho Mercuryho může jen hluchý, je předělávkou některé jejich zapomenuté a nově objevené písně, nedalo by nejspíš práci najít dostatečný počet těch, kteří jim skočí na špek. A bohužel to není jediný případ. Slovo „vykrádání“ je tu bez přehánění na místě.

O co víc kapela vytěžuje své oblíbence, o to méně je tu patrný jakýkoliv názor či přínos. Jako by dospěla do momentu, kdy neví, jak dál. Ztrácí se v balastu, opakuje se. Když se to hodí, s klidem přeskočí od líbivého, tanečně rytmického osmdesátkového diskotékového popu (Undisclosed Desires) k zdánlivě rockovým, ve skutečnosti značně sterilně zkresleným kytarám (Mk Ultra), aby následně propadla koncentrované pseudoněžnosti či zvukově pompéznímu velikášství.

Okamžiky, kdy do vybrnkávané klavírní romantiky zaznívají z povzdálí dětské hlasy (nebo to jsou hlasy velryb?), je jasné, že tahle deska se nezastaví před ničím. Třídílná „symfonie“ v závěru s rozmáchlými syntetickými plochami a ukníkaným vokálem už nemůže snad nikoho zaskočit. Ideální doprovod do filmové scény s návratem ztraceného syna či již oplakaného hrdiny z války. Do uvěřitelnosti Radiohead, kteří se v podobném útočení na city často též vyžívají, to má ovšem daleko. Pocit marnosti převládá, chvílemi není daleko ani trapnost. A pak nemá dnes tolik bujet cynismus.

Perličky na dně Čest skupiny zachraňuje titulní skladba The Resistance, melodický stadionový rock, dobře zaranžovaný a rytmicky funkční. V klasickém, minulými nahrávkami osvědčeném modelu pokračuje i úvodní Uprising. Naopak závěrečná, třídílná Exogenesis je nejspíš tím úplně nejzbytečnějším, co kdy Matthew Bellamy & spol. vytvořili. Kýč a klišé v koncentrované porci.

Muse se vůči místním posluchačům stále nacházejí v poněkud schizofrenním postavení - zatímco ve velké části Evropy jsou už v pozici mainstreamové hvězdy a headlinera velkých festivalů, u nás jsou stále ještě chápáni spíš jako cosi nezávislého a téměř menšinového.

Jejich novinka však naprosto rezolutně usvědčuje ze scestnosti tohoto pohledu - komerčnější přistup si už jen těžko lze představit. Najít tu cokoliv původního či překvapivého je mimochodem velmi obtížné i po zvukové stránce. Ale megalomanie a patetično tu tryská se silou prasklého požárního hydrantu.

Ze všeho nejpravděpodobnější se jeví, že Muse na své páté desce už zcela ztratili soudnost a i ty zbytky nadhledu, které měli. Ale vlastně proč ne, když pohled do žebříčků jasně hovoří o tom, že se najde dost takových, kteří jim to věří.

***

Hudba

Úspěšné retro „Love Is Our Resistance...“ Muse na nové desce předkládají operní melodie a ozvěnu osmdesátých let.

HODNOCENÍ LN ***** Muse: The Resistance Warner Music, 2009 lidovky.cz

Videoklipy najdete na www.lidovky.cz/kultura

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.