Sociálním demokratům, kteří chtějí stranu zachránit, pomůže jen porážka ve volbách
Bylo to jen několik týdnů před minulými českými i slovenskými parlamentními volbami. Jiřího Paroubka a jeho sociální demokracii přijeli tehdy do pražského Obecního domu podpořit lídři sociálnědemokratických stran z celé Evropské unie. To už je takový internacionalistický zvyk.
Roberta Fica, který byl tehdy v evropském kontextu „no name“, vzal Paroubek i na tiskovou konferenci, aby se ukázal mezi politiky první velikosti. Pravda, ti potom obraceli oči v sloup, když místo věcné odpovědi o stavu Slovenska spustil Fico sáhodlouhou populistickou litanii, ale utéct nemohli.
Chvíli poté jsme šli s Robertem Ficem do kavárny. Byl to dlouhý a zajímavý rozhovor, v němž Fico už tehdy popravdě připustil, že většinu reforem vlády Mikuláše Dzurindy po svém vítězství rušit nemůže. Současně ale, netlačen otázkami, prohlásil, že se nebude spojovat se stranami, které by ohrozily mezinárodní postavení Slovenska. Každý Slovák ví, které to jsou – Hnutí za demokratické Slovensko expremiéra Vladimíra Mečiara a dnes především extrémně nacionalistická Slovenská národní strana Jána Sloty – žilinského Jörga Haidera.
Po volbách měl Fico mnoho možností, jak vládu sestavit. Vedle možné, ale složité velké koalice s Mikulášem Dzurindou mohl utvořit vládu i s Křesťanskodemokratickým hnutím a Stranou maďarské koalice. Nebo vzít do vlády alespoň jednu z nich – a nevzít tam Slotovy ultrapravičáky. Fico však zvolil z hlediska momentálního politického zisku tu pro Slovensko nejhorší a celou zemi ponižující variantu – vládu s mečiarovci a slotovci.
Vrátil tak zemi před rok 1998, kdy byla vyřazena ze vstupních rozhovorů o členství v Evropské unii a NATO – vědom si toho, že Slovensko dnes nikdo jen tak vyloučit nemůže. Rozmlžil tak veškerá morální měřítka a sám se rozpomněl na svoji komunistickou minulost.
Což samozřejmě Mečiarovi ani Slotovi nevadí.
Tento příběh se netýká jen Slovenska, jak by se mohlo zdát.
Od minulých voleb se totiž z Roberta Fica a Jiřího Paroubka staly politické klony.
Před nějakým časem se psalo i o tom, že by se obě strany opět spojily v postčeskoslovenskou dvojstranu. Oficiálně k tomu sice nedošlo, ale personálně i ideově jsou dnes obě strany provázány jako žádné jiné v celé střední Evropě.
Pánové Jaroslav Tvrdík, Jan Kavan a mnoho dalších tvoří pupeční šňůru od Roberta Fica, na jejímž konci není nikdo jiný než Jiří Paroubek s přisátým Davidem Rathem.
Když chtěli evropští sociální demokraté Ficův Směr vyloučit ze své unijní strany, protože správně vyhodnotili, že to žádná sociálnědemokratická strana není, přispěchal na pomoc – Paroubek. Po třech letech to však není tak, že by se Směr měnil v sociální demokracii, naopak ČSSD se, jak říká i Miloš Zeman, mění v „populistickou stranu“ typu Ficova Směru.
Svůj přerod dovršila ČSSD svržením vlády, jedno jaké, uprostřed českého předsednictví Evropské unie. Přestala tak být k ODS alternativou i v evropské politice. Neboť po tomto atentátu na Evropu lze vcelku oprávněně tvrdit, že Paroubek je proevropský proto, že Topolánek zas až tak moc není. Kdyby náhodou ODS zcela obrátila, naslinil by Paroubek prst a začal by kopat do unie. Tak jako kopal do amerického radaru a jak zkomplikoval české zahraniční mise v rámci NATO. O nechutnosti vystavení George W. Bushe jako viníka ekonomické krize na volební plakáty nemluvě. Paroubek a komunisté. Jistě Jenže Česko není Slovensko a recepty od Fica, kterému drží 40procentní volební preference, v nebalkánském Česku tak dobře nezabírají.
A ČSSD se začala bouřit. Proti zcela zficovatělému Rathovi, nechutnému politickému kšeftu se Zubovou a mnozí, dále než k volebním urnám vidící sociální demokraté i proti celému zhoubnému směřování nejstarší české politické strany. Směřování, které nevede nikam jinam než k objetí s druhou největší populistickou stranou – s KSČM.
Je však příliš pozdě. Zbavit se Ratha a Zubové, což by se snad mohlo podařit, nepomůže, protože je třeba se zbavit Paroubka.
K tomu nevede jiná cesta, než je prohra v říjnových volbách. Pokud Paroubek uspěje a bude mu početně vycházet tichá koalice s komunisty, nebude se rozmýšlet ani minutu. Anebo vezme do koalice lidovce, ale v parlamentu bude vládnout s komunisty, i to jsme už před minulými volbami zažili a nemělo by to zůstat zapomenuto. A ČSSD zcela „zrathovatí“ a „zficovatí“.
Robert Fico udělal za tři roky svého vládnutí ze Slovenska jako ekonomického tygra kulhavou ovci, o morálním klimatu země nemluvě. Než budete volit Paroubka, podívejte se prosím aspoň na dnešní Slovensko.
***
Paroubkovo populistické směrování sociální demokracie nevede nikam jinam než k objetí s druhou největší populistickou stranou – s KSČM
O autorovi| Luboš Palata redaktor LN, e-mail: lubos.palata@lidovky.cz
