Navzdory oblibě příběhů o „selfmademanech“, kteří začali od píky a dopracovali se úspěchu i bohatství, potkáváme v běžném životě celou řadu lidí, kteří se už narodili se stříbrnou lžičkou v ústech a majetek a vlivné postavení jednoduše zdědili. Mezinárodní tým antropologů, ekonomů a statistiků pod vedením Monique Borgerhoff Mulderové z University of California nahlédl do mechanismů, které stojí v pozadí vzniku systému umožňujícího dědění a hromadění majetku a vlivu.
Pro svůj výzkum si vybrali jednadvacet nevelkých společenství z celého světa. Studovali například život lovecko-sběračského indiánského kmene Ache z Paraguaye. Zkoumali podmínky života bolivijských indiánů kmene Tsimane, jejichž obživa stojí a padá s potulným pěstováním zemědělských plodin v pralese. Analyzovali poměry vládnoucí ve společenstvech kočovných pastevců, jako jsou například tanzanští Datogové, nebo usedlých zemědělců hospodařících na vlastní půdě.
Bohatství? Velbloudi a síla paže Zástupci jednotlivých etnik viděli „bohatství“ v odlišných věcech. Například australský rybářský kmen Meriamů obývající ostrov Murray v Torresově úžině si nade vše cení rodiny a dětí. Tanzanští lovci a sběrači z kmene Hadzů hodnotí člověka podle toho, jak je velký a jakou má sílu. Potulní zemědělci Tsimanové přičítají velkou hodnotu přátelským svazkům, kterými si zajišťují ochranu před útoky nepřátel a pomoc při těžkých pracích. Usedlí zemědělci a pastevci staví na vrchol žebříčku svých hodnot materiální statky.., Vědce zajímalo, jak se v různých typech společností přenáší bohatství z rodičů na potomky. Ukázalo se, že v pasteveckých národech a mezi usedlými zemědělci funguje zákon stříbrné lžičky ještě neúprosněji než v moderních tržních ekonomikách.
Potomci dědí stáda a pastviny, pole a sady. Kdo se narodí do rodiny bohatého pastýře, ten má dvacetkrát lepší vyhlídky na bohatství a moc než potomci chudých pastýřů. Děti z bohatých zemědělských rodin se domohou bohatství a s tím spojeného vlivu s jedenáctkrát vyšší pravděpodobností než děti chudých zemědělců. Naopak v loveckosběračských společnostech a mezi potulnými zemědělci se majetek, moc a vliv kumulují mnohem menší měrou. Je to dáno tím, že tito lidé považují za bohatství např. fyzickou sílu nebo početnou skupinu přátel ochotných podělit se o úlovek, statky tohoto druhu se potomkům předávají obtížněji.
Neznamená to, že by se v těchto společenstvech zákon „stříbrné lžičky“ neprosazoval. Jen je výrazně slabší. Potomci vlivného a uznávaného lovce mají ve srovnání s potomky nejméně vlivných lovců asi třikrát větší šanci na to, že sami dosáhnou významného postavení. I proto patří společnosti, které si nejvíc cení nehmotných statků, k těm nejvíce rovnostářským.
Snadné dědění hmotných statků není jediný faktor, který přispívá k hromadění moci a majetku. Ještě větší vliv mají zvyky, pravidla a zákony, kterými se tato společenství řídí. Usedlí zemědělci a pastevci vytvářejí pravidla, která kumulaci majetku a moci napomáhají. Naopak lovci a kočovní zemědělci přijímají zásady, které hromadění majetku a moci v rukou jednotlivců brání. K diferenciaci lidské společnosti zjevně výrazně přispěl „objev“ získávání potravy pastevectvím a usedlým zemědělstvím.
Monique Borgerhoff Mulderová a její kolegové jsou přesvědčeni, že z jejich studie zveřejněné předním vědeckým týdeníkem Science vyplývají důležité závěry i pro nejbližší vývoj dnešních ekonomicky vyspělých společností. Ty mají výrazné předpoklady k navození rovnostářství.
Proč rovnost nepřichází Dnesnabývají na významu informace a ty jsou ryze nehmotným statkem. Teoreticky k nim máme všichni stejný přístup. Vliv zákona stříbrné lžičky by měl proto slábnout. Každý z nás by měl mít víceméně rovnou příležitost k tomu, aby se dopracoval úspěchu, bohatství a moci. To by platilo za předpokladu, že do hry nevstoupí společenské normy a zákony. Ty mohou tok majetku a vlivu ovlivnit podobně jako u pastevců.
„Jestli význam společenských vztahů a vědomostí společně s klesajícím významem materiálního bohatství oslabí předávání bohatství mezi rodiči a jejich potomky a vytvoří podmínky pro vznik rovnostářštější společnosti, to bude záviset na normách, které se ve společnosti prosadí,“ říká Monique Borgerhoff Mulderová.
O autorovi| Jaroslav Petr publicista
