Hry Maxe Frische se u nás skoro nehrají, na dlouho jediná byla inscenace, kterou v roce 2004 nabídl festival německého divadla, a ještě šlo o dramatizaci jeho románu Stiller. Jen Český rozhlas si na slavného Švýcara občas vzpomene, před lety vzniklo výtečné nastudování jeho hry Pan Biedermann a žháři v režii Hany Kofránkové a s Viktorem Preissem.
Diplomovaný architekt Frisch, který například postavil curyšské koupaliště, měl od počátku svého prozaického i dramatického psaní typická témata - potíže s lidskou identitou a zodpovědností - k sobě samotnému, ke společnosti. Text s poněkud zašmodrchaným názvem Biografie: Hra, který nyní v Praze představil curyšský Theater am Neumarkt, není výjimkou. Ale najdeme v něm i další náměty, jejichž podstatu autor uměl vystihnout vskutku mistrovsky - banalita a stereotyp měnící se ve způsob života.
Děj je jednoduchý: smrtelně nemocný vědec Kürmann dostane šanci prožít svůj život znovu a především se zbavit ničivého vztahu se svou ženou Antoinettou. Přestože si myslí, že ví, jak by se zachoval, nedokáže nakonec změnit běh věcí a překročit svůj stín, zatímco jeho žena, která zprvu s experimentem nesouhlasí, v klíčové chvíli neváhá a svůj život mění bez pardonu.
Biografie: Hra je z roku 1967, o rok později měla premiéru v Curychu. Frisch se k ní v roce 1984 vrátil a přepracoval ji. Zdůraznil její experimentální ladění a zcizující prvky a do hry vsunul narážky na konkrétní politickou situaci - například hrdina sice nedokáže změnit svůj život s Antoinettou, ale aspoň dokáže vystoupit z komunistické strany. Režisérku Barbaru Weber, která je též spoluředitelka Theater am Neumarkt, programová brožura představuje jako výrazný talent, ale její inscenace se až tak převratně nejeví. Pozdější verzi Frischovy hry nastudovala v prostém aranžmá, které směřuje vždy k jádru situací. Je to kultivovaná, žensky jemná režie snažící se dobrat psychologické podstaty konfliktu s vlastním vědomím.
Možná je ale až zbytečně nevýbojná. Snaží se sice dodržet experimentální ladění textu a pravidelně nechává hrdiny vystupovat z rolí a zase se do nich vracet, ale mnoho napětí a vzrušení mezi tím není. Snad i proto, že Registrátor (Jörg Koslowsky), který stále vrací hrdinův život do zásadního bodu, je upozaděný a těžiště spočívá ve vztahu Kürmanna (Sigi Terpoorten) a Antoinette (Alicia Aumüller). Všichni tři herci jsou dobře disponovaní a zejména ústřední pár je s to na malé ploše plasticky rozehrát dramatický duel plný výčitek, ubližování a nevysloveného trápení.
Jde o příjemné retro, evokující konec 60. let. Je tu také několik vysloveně hravých nápadů, jako třeba dokonalá iluze jezdící výtahu. Režie ale zcela pomíjí možnou politickou interpretaci hry, k níž vybízejí nejenom autorovy sarkastické poznámky. To, co zde zazní v reflexi na politickou situaci, je už jen vzpomínka na minulost. Je to režisérčina volba, ale je to trochu škoda. Poloha totálního zmrtvení a neschopnosti ve chvíli, kdy se nabízí možnost změny, má hlubokou symboliku. Aspoň v českých podmínkách.
Max Frisch: Biografie: Hra
Režie: Barbara Weber Výprava: Michale Haves Theater am Neumarkt Curych, Divadlo v Řeznické, PDFNJ, 8. a 9. 11.
