PRAHA U velkého stolu v místnosti sedí komunističtí aktivisté. Proti nim sedí skupinka sedláků z městečka Bystré. Straničtí aktivisté sedláky přemlouvají, ať vstoupí do místního JZD. „Když do něj vstoupí takoví hospodáři jako vy, budeme prosperovat,“ přemlouvají sedláky komunisté. Ti nátlaku odolávají a podepsání odmítají. Nakonec jsou však donuceni a pod výhružkami podepíší svůj vstup do JZD, a tím i odevzdání svého majetku státu.
Tak končí ukázka z filmu Všichni dobří rodáci, kterou si odborníci z Ústavu pro studium totalitních režimů připravili na seminář s názvem Jak učit o komunismu. Ukázka by měla přítomným učitelům dějepisu posloužit jako vzor, jak žáky seznamovat s novodobými dějinami, konkrétně o období komunismu. „Po zhlédnutí této ukázky by měla následovat diskuse s žáky o celém problému kolektivizace. Vymyslet si můžete celou řadu dalších aktivit,“ vysvětluje desítce učitelů historik a pedagog Jaroslav Pinkas.
Zdůrazňuje, že právě zasazení ukázek do kontextu je to nejdůležitější. Vždy proto musí předcházet informace o době i o tom, co to třeba je kolektivizace. Ukázka pak slouží hlavně k dokreslení představy o době nedávno minulé.
Film Všichni dobří rodáci může ale posloužit i k vysvětlení další historické události. Tou je takzvaná akce Kulak, která byla zaměřena na deportaci velkých sedláků z jejich domovů. V ukázce je vidět konkrétně okamžik vystěhovávání sedláka Kurfiřta. Ukázka končí větou sedláka: „Až tady budou potkani vystrkovat hlavy ze země, už pro mne nechoďte.“ Komunističtí aktivisté na to odpovídají, že to se nestane. Historici s učiteli na semináři diskutují o tom, jaké dotazy k žákům by po zhlédnutém videozáznamu mohly následovat. Nápadů je hned několik: proč byl asi sedlák Kurfiřt vystěhován, co to bylo za lidi, kteří jeho odsun iniciovali. Následovat však musí i výklad o zemědělské politice KSČ v letech 1945 až 1959.
Jak učit o normalizaci?
Vzít si košili z dederonu K dokreslení procesu vystěhování sedláka Kurfiřta a toho, co s jeho statkem komunisté udělali, by pak mohla posloužit i další ukázka z filmu, na níž je vidět jeho zchátralé hospodářství. „Diskuse by žáky zřejmě k otázce, jestli potkani nakonec ze země hlavy vystrkovali, stejně dovedla,“ myslí si Pinkas.
Právě dobové záznamy, filmy, videoklipy, dokumenty, ale i reklamy mohou výuku novodobých dějin učitelům „usnadnit“. Hlavně ale samotným žákům přiblížit a objasnit. A to nejen při učení o kolektivizaci. Častým problémem pro učitele je, jak děti učit o normalizaci. Tedy době, která byla po brutálních padesátých a šedesátých letech jakýmsi bezčasím. „K dokreslení této doby pomohou například reklamy. Na nich je dobře vidět, jak to tenkrát zde vypadalo,“ vysvětluje učitelům další historik a pedagog Kamil Činátl a pouští čtyři dobové reklamní spoty. Mezi nimi je třeba zhruba minutová reklama na hovězí maso, kakao Kaolar nebo na oleje Vitol či Favorit. „Reklamy se snaží ukázat, že jsme se měli dobře, přitom je vidět, že nebylo z čeho vybírat,“ reagovala učitelka dějepisu ze základní školy Jílové u Prahy Romana Střikavková.
Sedmdesátá a osmdesátá léta se dají žákům přiblížit i přes kulturu, hudbu, vybavení bytů nebo módu. „Pro tyto účely mám jednu košili z dederonu a silonovou ponožku. Jistě doma také něco takového najdete,“ dodává Činátl.
Kromě jednotlivých témat a toho, jak je žákům přiblížit, však trápí učitele jiná věc. A to, jak moc času jednotlivým obdobím historie věnovat tak, aby se studenty došli až k roku 1989. „Je to o velkém osekávání. Toho, o čem by se měli žáci učit, je hodně. Ale i třeba středověk se dá aktualizovat směrem k současnosti,“ reagoval dějepisář z pražského gymnázia Jana Keplera Miroslav Pešek.
I podle odborníků by výuka měla být spíš tematická než chronologická. Kdy se jaká událost přesně uskutečnila, si totiž žáci mohou vždy dohledat na internetu nebo v encyklopediích. „Z mého pohledu je mnohem důležitější, aby věděli přesně, co je Katyň. Pak mi nebude vadit, když se třeba spletou o pět let,“ dodal Činátl.
Recept historiků na výuku o normalizaci Nejlépe tuto dobu pomohou učitelům dokreslit dobové dokumenty, pořady a ukázky z filmů. Velmi dobrým pomocníkem jsou i reklamní spoty, hudební videoklipy a třeba dobové televizní noviny. Ukázky by ale měly být krátké. Odborníci doporučují nejdéle pětiminutové spoty. Pak mají učitelé dostatek času na vysvětlení historických souvislostí a diskusi se žáky. Toto období žákům přiblíží také ukázky tehdejšího vybavení bytů nebo obrázků módy 70. a 80. let.
